,,Tak fajn, má paní, tak si zahrajme hru na pravdu. Oba řekneme prohlášení, například se ptám jaká je tvoje nejpříjemnější vzpomínka, oba budeme sdílet své příběhy a kdokoli nemá ten nejlepší musí pít z jejich šálku," řekne po chvíli Charles a Anne zaujatě přikývne a opře se o sloupek postele.

,,Začněte," přikáže tiše a zatočí s vínem ve svém šálku.

,,Dobře," připustí Brandon a chvíli soustředěně přemýšlí.

,,Koho jsi nejvíc obdivoval?," zeptá se po chvíli a Anna bez váhání odpoví.

 ,,Margaret Rakouskou, protože byla neuvěřitelně moudrá a inteligentní. Jednou nám řekli že když důvěřujete těm kteří vám slouží ocitnete se v řadách těch kteří byli podvedeni," řekla a Brandon je v tu chvíli zticha než se uchechtne a zvedne šálek.

,,Nesdílel jsi svůj příběh," podotkla Anne pobaveně a on jen zavrtí nad ní hlavou a na tváři se mu objevil ironický úsměv když odpověděl.

 ,,Chtěl jsem říct že můj taneční mistr jako dítě," podotkl a Anne se tomu hlasitě zasměje a zavrtí nad ním hlavou.

Směje se a zároveň přiznává ,,Jsem v tom hrozný a on mě označoval jako Le désespér- Beznaděj," řekne Brandon a Anne se jen uchechtne na jeho slova.

,,Nezní to jako by tě měl rád," řekne a přitom ho něžně pohladí po tváři.

,,Neměl, ale jeho trpělivost když se snažil předstírat že ano byla obdivuhodná," dodá a Anne nad ním zavrtí hlavou, ale začala přemýšlet o tom co by chtěla vědět a on jí v tu chvíli políbí.