Mary a její manžel odcházejí měsíc poté co přišli do Pembroke a Vánoce byly překvapivě radostnou záležitostí, protože všichni milovali jejich dárky, zvláště Elizabeth, i když opustili své děti.

Anne věděla že pro Mary bylo těžké se od nich odloučit, i když jen na několik měsíců v roce, aby se jim u Elizabeth dostalo lepšího vzdělání a i když Mary nebyla ochotna se od nich natrvalo odloučit, tak nakonec s tím neochotně souhlasila že zůstanou každý rok tři měsíce než se vrátí zpět na panství Staffordů.

Alžběta je nadšená ze společnosti kterou Anne zná a sama je ráda že je se svou sestrou smířená a že její dcera je šťastná.

Její synové rostou rychle a zdravě a ona zůstala s vnějším světem sama.

Neslyší od soudu nic, jen krátké zprávy které jí Lewis říká jednou týdně když přeruší půst a její jediný problém nebo spíš velký problém který Anne má je Brandon.

Ne že by ho vídala často, zjevně se snažila vyhýbat jeho společnosti a kdykoli k tomu byla nucena dbala na to aby setkání bylo co nejrychlejší, ale při pomyšlení na to že je v její přítomnosti se jí škrábe její kůže se strachem který z něho má, protože to byl on kdo ji vzal do té věže a s potěšením sledoval jak vypadává z královy milosti.

Pohrdal jí každým vláknem své bytosti.

Ne že by Anne ten sentiment neopětovala, ale teď když byla na křehké půdě bylo těžké být v jeho blízkosti.

I když se Anne snažila.