Je to týden, než Anne přijme nějaké návštěvy.

Sedí se svými dámami u nově zapáleného ohně, protože jí posledních pár dní byla ohromná zima a čeká na svůj osud a přemýšlí nad tím co se s ní stane když jí bude dovoleno žít alespoň tak dlouho aby to dala v tomto stavu do narození jejího dítěte.

Věděla že to bylo královo dítě, ale také si byla vědoma možnosti že mnozí budou tvrdit že její dítě zplodil jeden z jejích mnoha obviněných milenců které pak nechal její manžel vykázat od dvora a později je i zabil.

Odolala nutkání si při té myšlence odfrknout, protože najednou se nebála důsledků a už jí to bylo jedno že už není královnou.

Je to zahanbená žena bez bratra a rodiny, která by ji chránila a je nemilovaná, protože jí už všichni zradily a jediné co teď ještě má a co jí na tomto světě ještě zbylo je toto dítě a její dcera, která by možná ale raději i pro ní mohla být zatracena než aby jim dovolila, aby zůstaly na světě samotné.

Dveře se rozletí a odhalí vážně vypadajícího Cromwella, který neohlášeně vejde do místnosti a Anne v tu chvíli okamžitě vstane a zírá na něj s výrazem bez emocí.

,,Mistře Cromwelle," pozdraví ho zlehka jako by to nebyl důvod proč byla uvězněna.

 ,,Je potěšením vás vidět," dodá a on při jejích slovech tiše zabručí a ani se neobtěžuje ten sentiment opětovat.

,,Ve světle tvého stavu," začne aniž by se jí podíval do očí.

 ,,Král se rozhodl že ti dovolí žít," dodá a její dámy zalapají po dechu úlevou, ale Anne je chladná a nehybná a čeká na to co bude ještě následovat.