,,Zdá se, že její Veličenstvo má dítě," řekne doktor kterého si k sobě Anne nechá přivolat, protože už jí pár dní nebylo dobře a vrhne na Annu při této zprávě pohled plný radosti.

Anne zírá na doktora z místa kde se opírá o polštáře a cítí se stále křehká a slabá, po chvíli následuje pauza než si Anne uvědomí co se konečně děje.

,,Moment," řekne tiše.

,,Co?," zašeptá a muž pod jejím pohledem ucukne a vypadá po chvíli velmi nesvůj.

,,Zdá se že jste s dítětem, madam," řekl po chvíli a poškrábal se na bradě.

,,Ne... ne, ne, ne, ne, ne...!", křičí její mysl a Anne se musí silně kousat do rtu aby přestala řvát.

,,Ačkoli ve vašem... choulostivém stavu bych vám doporučoval být extrémně opatrný madam. Pokud mohu mluvit otevřeně madam, tak je zázrak že jste nepotratila," řekne doktor a Anne věděla že měl pravdu, byl to skutečně zázrak, že nepřišla o dítě rostoucí v jejím lůně.

,,Přišla jsem už kdysi dřív o své dítě, protože jsem přistihla svého manžela s jinou ženou a o toto jsem nepřišla, protože...," řekla si Anne pro sebe potichu a přemýšlela co je s ní špatně.

,,Děkuji, doktore," zašeptala po chvíli laskavě a rozhlíží se po místnosti, protože jí je najednou zima.

Zdvořile skloní hlavu a než promluví chvíli je ticho a to co říká ji rozkolísá do morku kostí, protože to co říká, znamená že jí zajistilo přežití, byť jen na několik dalších měsíců. 

Ujišťuje se sama pro sebe.

,,Musím informovat Jeho Veličenstvo," dodá po chvíli doktor a když mu Anne pokývá hlavou na rozloučenou tak zase z jejího pokoje odejde.