Pak ho Anna vzala do dětského pokoje a chtěla mu ukázat jejich dceru.

,,Kam mě to táhneš Anno?," zeptal se Charles když ho vedla za ruku a procházely spolu do dětského pokoje.

,,Uvidíš," odpověděl a pak se spolu s ním zastavila u postýlky své dcery. 

,,Tohle je vaše dcera pane Berenika Brandonová, která se narodila před měsícem," odpověděla Anna a Charlesovy se na tváři objevil nechápavý výraz který ale hned vystřídal výraz plný radosti.

,,Cože to je...," řekl Charles a Anna ho hned na jeho slova kývnutím zastavila.

,,Ano je to naše dcera, která vznikla z nás obou. Moje a tvoje, můj pane," zašeptala něžně Anna a potom ho vzala za ruku a dlouze se mu přitom zadívala do očí.

,,Takže já jsem otec?," zeptal se trochu zmateně a Anna jen opět přikývla.

,,Ano vypadá že je tomu tak," dodala a na tváři se jí objevil úsměv stejně jako na té Charlesově.

,,Je krásná...stejně tak jako ty...a je doslova nádherná. Děkuji ti Anno za tento pocit," řekl po chvíli na její slova a potom pohladil malou dcerku po její hlavičce a její mamince vtiskl na rty něžný polibek.

,,Děkuji ti Anno," zašeptal znovu a pak opět jejich rty spojil.

,,A já děkuji tobě Charlesy za tento malý zázrak, protože bez tebe by nevznikl," dodala Anna na jeho poděkovaní a jejich rty se o sebe opět dotkly.  

A pak se oba kochaly jejich malou a roztomilou dcerou a jejich zamilované pohledy kterými se na sebe oba dívaly rozhodně nešli přehlédnout.