Jsem taky člověk! 

Copak to nechápete? Taky umím cítit, umím se smát a plakat, stejně jako vy. Taky se bojím. Tak se na mě přestaňte dívat skrze prsty. Vím, jak mi říkáte. Vím to, nemyslete si. Sám si tak říkám. Zrádce. Ale i přesto jsem taky člověk. 

Přestaňte po mě plivat, přestaňte mě pomlouvat a vrhat na mě výmluvné pohledy. Jsem zrádce. A vytrpěl jsem si za to svoje. Tak mě už nechte být. 

Prosím, pochopte to. Nedokážete si představit ten strach. Když vám každý den opakují v rádiu, že jestli se nepřihlásíte, popraví vás i s celou rodinou. Nedokážete si to představit. Ale pokuste se mě aspoň pochopit. Nebo mě jen přijmout. Nemusíte mě mít rádi. Jen se nezlobte. 

Jsem taky člověk, věřte mi. Slabý člověk. Zrádce. Ale pořád člověk. Oni byli taky lidi. Vy na tom nejste jinak. Tak mě už konečně přestaňte soudit. Neodpustitelné. Skandální. Zbabělé. Vím, že to říkáte. Vím, co jsem udělal. Tak už mě nechte žít. Vám jsem neublížil. To jim. Oni mají právo mi to vyčítat. Ale vy ne. 

Nemáte mě rádi. Neprosím se o to. Nechci, abyste mě zahrnovali láskou. Chci jen, abych už nemusel být černou ovcí. 

Prosím. Jsem taky jen člověk. 

Váš Karel Čurda