Ráno jsem se probudila, ale Thor tam nebyl. Pak mě přepadl smutek a hluboká deprese, protože jsem se ještě pořád nevzpamatovala ze smrti mé matky, která pro mě tolik znamenala. Náhle jsem se začala řezat, ale vůbec mě to nebolelo, protože jsem mnohem silnější od pokusů od Hydry. Pak se otevřely dveře, ve kterých stál Loki a zeptal se mě: „Co to děláš?” odpověděla jsem:„Řežu se, sis nevšim?”
Objal mě. Zvedl mi bradu, abych se mu dívala do očí. Všiml si cucfleku, ale bylo mu to jedno. Pak se na mě vášnivě vrhl.