Třetí kapitola za dnešek

Den nato jsem se dozvěděl, že stejně jako u nás byl Richard, tak se u nás dnes zastaví Terčin přítel. Docela mě to zaskočilo, protože jsem netušil, že někoho má. No, stejně to vlastně měla celá rodina i u mě. Nicméně zdálo se, že rodiče o tom věděli. Opět jsem byl jediný, kdo byl úplně mimo.

Četl jsem si v pokoji knížku a zárověň si psal s Richardem.

Richard: Proč sis změnil tu profilovku? :((

Já: Nelíbí se ti? :D

Richard: Ne... protože na ní nejsem já. ;) :D

Já: -__-

Richard: To byl vtip. :D Je dokonalá. :)

Já: Na dokonalý fotky většinou lidi dávají like.

Richard: Ugh... -_-

Já: Dej mi ten lajk, dělej.

Richard: No jo, už tam je... :D

Já: A teď mi napiš komentář.

Richard: Štveš mě...

Já: <3

V tu chvíli jsem uslyšel zvonek. Terčin přítel byl nejspíš tu. Zajímalo by mě, jestli se Terka cítila stejně nervózně, jako já.

Došel jsem dolů a dostavil se do obýváku, kde už byli rodiče.

„No proto, už jsem si myslel, že ti je elektronika přednější než sestřin život," přeháněl táta. Ignoroval jsem to a dřepl si mlčky do křesla.

„Mami, tati, Leoši, tohle je Jakub," ozvalo se od dveří. Obrátil jsem zrak k Terce a klukovi, který stál vedle ní.

Jakub vypadal o dost starší, než moje patnáctiletá sestra, poměrně starší, než já a i starší, než Richard. Špinavé lehce vlnité blond vlasy mu sahaly až po ramena a jeho temné hnědé oči zíraly kamsi do prázdna. Měl na sobě košili a kraťasy. Opravdu netuším, kde k němu Terka přišla.

„Dobrej den," pozdravil Jakub a sám si nabídnul naše křeslo. Terka se posadila vedle něj.

„Těší mě, usmál se taťka a podal si s ním ruku. „Já jsem Terezy otec, Lukáš Stránský. Klidně mi tykej."

„Jasně, kývl hlavou Jakub a potom si všiml mě. „Hele, tebe znám."

„Fakt?" zpozornil jsem.

„Vlastně ne, sorry," opravil se a potom se obrátil na mamku. „Udělala byste mi prosím kafe?"

„Jistě," usmála se ona a okamžitě odešla do kuchyně.

„Tak, jak jste se poznali?" obrátil se na Jakuba a Terku táta.

„Na slavnostech," usmála se Terka. „S kamarádkama jsme seděly pod deštníkem u stolu a jedly občerstvení. A Kuba a jeho kámoši se zeptali, jestli si k nám nemůžou přisednout. Pak jsme se spolu nějak začali bavit a bylo to."

Táta se rozbásnil o tom, že tak nějak podobně se seznámil i s mamkou. Jakub přikyvoval a přitom zaujatě pozoroval televizi.

„A co studuješ?" zajímala se mamka, která už přicházela s kafem.

„Nic," odpověděl Jakub.

„To je celkem v pohodě," přikývl souhlasně taťka.

„Fajn, tak my půjdeme nahoru," řekla Terka a vydala se s Jakubem do pokoje.

Ten v ruce držel hrnek kafe, nešikovně se nahl a trochu pokapal koberec.

„Omlouvám se," broukl jen za rodiči a zmizel nám s Terkou z dohledu.

Zbyl jsem tu s rodiči sám.

„Docela v pohodě kluk," mínil táta.

„Jo, vypadá fajn," přitakala mamka.

Věnoval jsem jen jim to-si-děláte-srandu pohled a odebral se také do svého pokoje. Život mi v tu chvíli přišel děsně nespravedlivej.