První kapitola za dnešek

Už i ty poslední srpnový dny skončily a já se musel vzbudit mnohem dříve, než jsem si navykl. Na náměstí jsem se sešel s Magdou, Adrianou a Adélou, který měla na Obchodku nastoupit taky. Potom jsme se společně vydali na autobus. Kupodivu přijel skoro hned a nejeli jsme ani moc dlouho. Dost uvažuju o tom, že budu občas chodit pěšky.

Třída, ve které jsme se měli my, prváci sejít, byla hned v přízemí. Magda a Adriana si sedly do předposlední lavice a já s Adélou jsme si sedli za ně. Byl jsem si téměř jistý, že po seznamováku budeme sedět úplně jinak. Holky poznají víc svý spolužačky, Adéla si určitě najde nějakou další kamarádku a já si přesednu. Sice jsem se ze začátku cítil trochu zvláštně, když mi došlo, že jsou v současné době mými nejbližšími spolužáky jen holky, ale všechno je poprvé. A pokud mi nesednou ti čtyři kluci, co se těsní ve dvou lavicích, bude to tak nejspíš i dál.

Co jsem to tak viděl, bylo nás ve třídě pět kluků a patnáct holek. Ale nic jiného, než menšinu kluků, jsem na Obchodce vlastně ani nemohl čekat.

Někteří spolužáci jen tak zírali před sebe, jiní do mobilu a několik málo se jich spolu bavilo. Zrovna ve chvíli, kdy se na mě Magda otočila s tím, že mi chce něco říct, zazvonilo a do třídy vešla učitelka, postarší energicky vyhlízející dáma. Všichni jsme se postavili.

Došla ke katedře a usmála se na nás. „Můžete se posadit. Jmenuji se Alena Brožová a budete tu se mnou čtyři roky válčit jakožto s třídní."

Najednou se jedné z holek rozřinčel mobil a ona ho celá rudá okamžitě vypla.

„Pro příště už prosím vypněte vyzvánění," požádala ji Brožová klidným hlasem. Podle její reakce mi došlo, že bude opravdu v pohodě.

Potom nám třídní řekla nějaký ty informační věci a také to, že pozítří pojedeme na seznamovák, přičemž zítra budeme ve škole jen hodinu a budou nám říkat nějaký věci ohledně bezpečnosti.

Ve škole jsme strávili asi hodinu. Když jsme odcházeli z budovy, čekal tam na mě někdo, koho jsem opravdu nečekal.

„Richarde?" pohlédl jsem na blonďáka, který se upíral o zeď u školy. „Co ty tady?"

„Přijel jsem za tebou," usmál se. Naklonil jsem se k němu, on asi očekával polibek, ale já jsem mu jen foukl do brýlí horký dech. Celé se mu na chvíli zamlžily.

„Seš cvok," zabručel a já se rozesmál.

„A proto snad se mnou seš, ne?"

Naoko poraženě přikývl a já se spokojeně usmál. „Tak se mi to líbí."