𝐀𝐒𝐓𝐎𝐑𝐈𝐀

Musela se zasmát nad tou formalitou. Přesto na Dracův vzkaz hleděla už dobrou hodinu a blaženě se usmívala, přestože za dveřmi její ložnice na ni čekala odporná realita. Během pátečního večera a celého předešlého dne nepromluvila s žádným členem své rodiny a jediný, na koho byla alespoň trochu vlídná a věnovala mu pozdrav, byla jejich služebná Tracy.

Do půl dvanácté zbývala zhruba hodina a Astoria si nehodlala kazit náladu tím, že by svůj pokoj opustila. Rozhodla se vykonat veškeré přípravy mezi těmi čtyřmi stěnami a následně se odtamtud i přemístit, aby se nemusela potkat s těmi otrávenými obličeji jejích příbuzných.

Marigold se sice pokoušela k dceři dostat a promluvit si, ale marně. Astoria nestála o kontakt s nikým z nich.

Věděla, že z hlediska mateřství je nepoužitelná a nepotřebovala to opakovaně řešit. Matka ji sice ujišťovala v tom, že kvůli rodinné kletbě není nikým horším než Daphne, ale Astoria nebyla slepá, aby neviděla ty rozdíly mezi chováním k ní a k její sestře. Toho by si všimnul i naprostý hlupák.

Ona hloupá nebyla. Věnovala veškeré své úsilí pečlivé přípravě při studiu, dokonce během roku absolvovala lékouzelnický kurz, aby se mohla přihlásit o práci u Svatého Munga. O nic takového se Daphne ani nesnažila, ta měla své povolání dcera. Navíc, a tím si byla Astoria jistá, na ni po smrti rodičů měl čekat celý trezor jejich rodiny, jelikož vše jistě Castor odkazoval převážně jí.

A teď Daphne chtěli provdat Malfoyovým. Jako by snad vytušili, že ona po Dracovi pokukovala a chtěli jí překazit to jediné, co možná mohlo dávat v jejím životě smysl. Nehodlala to tak však nechat.

Vstala z neustlané postele a mávla hůlkou, aby usnadnila jejich služebné práci. Během několika vteřin postel vypadala, jako by ji nikdy nepoužila. Odběhla do koupelny, kde si dala pořádnou sprchu v naději, že ze sebe smyje alespoň část toho smutku, který svíral její srdce a tlakoval ho, jako by mělo každou chvílí prasknout.

Po návratu se zahleděla do zrcadla.

Vždyť nejsem ošklivá, hodnotila se při pohledu na svůj odraz. Vlasy měla pevné, lesklé a přirozené rovné. Oči tmavě zelené, připomínající svou barvou smaragd. Paradoxně byl právě tento drahokam ve starověkém Egyptě talismanem pro rodící ženy. Ale v rodině Greengrassových znamenala kombinace uhlově černých vlasů a zelených očí přítomnost rodové kletby znemožňující hladký porod bez následků. Zkrátka paradox.

Rozmrkala několik slz, které si urputně hledaly cestu ven. Nechtěla být slabá, nechtěla uronit jen jedinou slzu, aby sama sobě ukázala, že ji její osud zraňuje. Ať už Morgana s Merlinem tam nahoře plánovali cokoliv, nehodlala se nechat srazit na kolena, musela zůstávat silná i nadále.

Aby se cítila lépe, přešla ke skříni a začala hledat jedny z nejlepších kousků, jaké vlastnila.

Její šatník byl pestrý; černá se v něm vyskytovala jen minimálně, jako doplňky nebo kalhoty. Jinak při nákupech volila odstíny zelené, zlaté detaily, kombinaci černé a šedivé, ale především také bílou, žlutou, krvavě rudou a fialovou, tu však nosila jen při zvláštních příležitostech, podobně jako námořnickou modrou.

Přemýšlela, jakou barvou by mohla vystihnout své pocity. Chvíli dokonce držela v ruce krvavě rudý kabátek, ale nakonec jej vrátila na ramínko, aby místo něj vytáhla ze skříně jeden ze svých oblíbených svetrů – tmavě zelený s volným límcem a upnutými konci rukávů. K němu si oblékla černé kalhoty s černými kozačkami a ozdobila se několika zlatými šperky.

Hodinky po její milované tetě nemohly chybět. Když Cassioppeia Greengrassová zemřela, nechala po sobě jen jedinou věc – zlaté decentní hodinky –, které odkázala právě Astorii. Ta bez nich nedala ani ránu, proto i na nedělní oběd musely vyrazit s ní.

Vlasy si nechala rozpuštěné, aby nepůsobila příliš spoutaně a upjatě. Chtěla vypadat, že s ní události toho večera nezahýbaly tolik, jak tomu bylo ve skutečnosti.

Když byla po hodině upravená, připravila se na přemístění.

S hlasitým lupnutím její tělo opustilo místnost v Somersetu a během několika vteřin hladce přistálo na prašné cestě před branami panství Malfoyů.

Draco už tam na ni čekal, jako by sázel veškerou svou jistotu na její příchod. Pomyslela si, že byl možná až moc sebejistý, ale odhadl ji přeci jen správně. Neváhala ani vteřinu, když si poprvé přečetla jeho vzkaz.

„Přišla jsi," promluvil k ní jako první. Bylo na něm znát, že ho její příchod potěšil. Astorii to donutilo k úsměvu.

„Nevypadá to, že bys předpokládal moji nepřítomnost," rýpla si. Nepotřebovala před ním dávat okatě najevo, v jak špatném duševním rozpoložení se momentálně nacházela. Krom toho si nechtěla kazit náladu hned při příchodu, přesto musela onen večer zmínit. „Co Narcissa, není ze své oslavy zklamaná?"

„Prý to byly narozeniny jako každé jiné," pokrčil Draco rameny, zatímco hůlkou odemykal bránu, aby Astorii pustil dál.

Jen co prošla kovově černou branou, naskytl se jí pohled na snad nekonečný pozemek. V dálce se tyčila tmavě šedá budova s několika špičatými střechami, francouzskými okny a jakousi temnou aurou, jež sídlo obklopovala. Možná to tak jen vypadalo, tím si nebyla jistá, avšak za pravého poledne panství Malfoyů působilo stejně temně jako večer.

Zahrady byly ale krásné. Tolik růžových keřů viděla snad jen u Rosierových, kteří se pyšnili rudými růžemi snad od nepaměti. Narcissa nechala v zahradách vysázet bílé, jako by tím ukazovala nevinnost a čistotu své vlastní povahy. Po pravé straně Astoria dokonce zahlédla vysoké křoví, které z dálky připomínalo bludiště, jaké nechalo ministerstvo postavit i při Turnaji tří kouzelníků v Bradavicích, když studovala druhý ročník.

„Chceš se projít? Ještě máme trochu času," nabídl Draco. Nad jejich hlavami proletěl pár hrdliček a cosi hlasitě zašvitořil. Astoria vzhlédla k obloze, než s vděčným úsměvem přikývla.

„Ráda."

Draco ukázal směrem k bludišti, kam vedla mírně klikatá prašná cestička. Sám vykročil první, ale Astoria za ním nezaostávala, kráčela s rovnými zády po jeho boku a prohlížela si zbytek pozemku.

Majetek Malfoyů se tolik lišil od toho jejich; ve Wiltshiru jako by podnebí bylo úplně jiné, více zamračené. Jako by temnota obalovala toto místo a nechtěla do něj pustit teplo a štěstí, přestože sluneční paprsky ji pálily na temeni. Cítila přicházející jaro, ale na tomto místě se s ním nedokázala uvolněně přivítat.

„To, jak se tvoje sestra zachovala –"

„Nech to být, Draco," přerušila ho. „Jednala v afektu."

Draco zastavil a s neuvěřením si ji prohlédl, jako by nedokázal pochopit, že se právě Daphne zastala. Ale ona musela, vždyť šlo o její sestru. Tu propast, která se mezi nimi stále prohlubovala, vytvořil jejich otec, ne ony samy.

„Urážela tě," připomínal jí Draco. Astoria nezastavila, pokračovala dál.

„Urazila především tebe, protože si tě nechce vzít."

Draco se zamračil, tohle by věděl jistě i bez ní. „To ani já ji. Radši bych žil do konce života sám, než abych byl s ženou, kterou miluje můj někdejší přítel."

Astoria se otočila na patě. Nečekala, že Draco zmíní něco takového – čekala nadávky na Daphne, ale tohle ne.

Prohlížela si toho dobře rostlého mladého muže s blond vlasy, jak na ni hledí s očekáváním v obličeji. Byl hezký, ne-li nádherný. Nikdy by ji nenapadlo, že se tak ráda podívá zrovna na Draca Malfoye a donutí ji to k úsměvu.

„Ty jsi nás špehoval!" prozíravě se na něj podívala. Dracovy oči se rozšířily, v jejich šedi se odráželo jarní slunce.

„Jen jsem slyšel, o čem se bavíte. A jestli Daphne a Blaise mají něco jako vztah, nehodlám se do toho míchat," oznámil, jako by ho právě nepodezřívala ze špehování. Astoriin úsměv se mnohem víc rozšířil.

„A co jsi ještě slyšel?"

„Že ty nikoho nemáš," odpověděl bez zaváhání, šel rovnou k věci. Astoria se toho sice nezalekla, ale pocítila tolik známý závan strachu, jenž se prohnal její myslí.

„Víš proč."

Draco zavrtěl hlavou. „To je důvod, proč tě tvůj otec nemůže nabízet jako nějakou chovnou zvěř, ale není to důvod k tomu, abys byla do konce života sama."

Astoriin pohled klesl k jejím rukám. Minutová ručička se blížila k dvanácté hodině, což bylo jedině dobře, neboť se mohla vyhnout odpovědi.

„Měli... Měli bychom jít. Nesnídala jsem," dodala ještě. Draco se uchechtl nad jejím prázdným žaludkem, ale neprotestoval, pouze ji gestem ruky nasměroval k verandě, kam služebná zrovna začala nosit nádobí.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Chudák Dráček, zkoušel balit a ono to nevyšlo 😅 Snad mu to někdy klapne, ale do té doby se musí smířit s odtažitou verzí Astorie. Co byste na jejím místě dělali vy? Pokusili byste se s někým navázat vztah, přestože byste s tím dotyčným nemohli mít potomky, pro kouzelnický svět tak důležité?