𝐀𝐒𝐓𝐎𝐑𝐈𝐀

Návštěva panství Malfoyových jí hrála do karet. Za jiných okolností by doprovázela rodiče na oslavu narozenin jejich přátel jen velmi nerada, avšak jakmile zjistila, že se jedná o Narcissu Malfoyovou, rázem souhlasila. Ignorovala výraz Daphne, v němž bylo znatelné opovrhování nad její náhlou impulzivitou. Věděla, že Daphne o jejích záměrech ví, ale nehodlala s tím nic dělat.

Když se nabídla, že pro Draca zajde, byla už nanejvýš prozrazena. Alespoň Daphne se tvářila, že rozhodně ví, co má Astoria za lubem. Stejně tak ji sledovala i Narcissa s vševědoucím úsměvem na rtech; muselo jí být jasné, že Astoria jde jejího syna hledat z nějakého důvodu.

Narazila na něj právě včas – dokonale zaskočen její přítomností působil zranitelně. Imponovalo jí to, stejně tak jeho náhlé zmatení, když pomocí formule Orchideous do jeho sevření nechala padnout kytici orchidejí.

S potutelným úsměvem sledovala jeho záda a beze slov ho následovala do salónku, aby se v tichosti posadila vedle Daphne a věnovala jí ten jistý pohrdavý výraz, jakým ji obdařila sestra toho odpoledne. Daphne si téměř neslyšitelně odfrkla.

„Och, Draco, ty jsou krásné," zaradovala se blaženě Narcissa, když k ní Draco přistoupil s kyticí. Nic neřekl, jen svou matku políbil na tvář a raději se posadil ke stolu naproti Astorii.

„Je vidět, že tvému synovi nechybí slušné vychování, Narcisso," zhodnotil Castor Greengrass, sedmačtyřicetiletý zaměstnanec Odboru záhad. Po kariérním žebříčku šplhal tak usilovně, až se mu konečně po dvaceti letech povedlo dostat tam, kam se jiní kouzelníci podívat nemohli.

Draco sledoval, jak se Astoria napnula a Daphne po jejím boku obrátila oči v sloup. Tak rozporuplné reakce, že by je opět mohl jen blázen nazvat sestrami. Tolik rozdílných vlastností měli cizí lidé ne sestry. Astoria to věděla, znala ten pohled a tušila, co se mu honí hlavou, aniž by musela použít Nitrozpyt.

„Myslím, že jsme ho vedli tímhle směrem odmalička, co si tak pamatuju," podotkla neskromně Narcissa. Byla hrdá, že dobré vlastnosti jejího syna vidí i jiní. „Je skoro na škodu, že prakticky nevychází z domu."

Draco nehnul brvou, ale Astoria si byla téměř stoprocentně jistá, že vnitřně trpěl.

„S poškozenou reputací jeho otce není divu," nadhodil Castor ve stejnou chvíli, kdy se slova ujala i Daphne.

„S tou jeho reputací," vyhrkla posměšně.

Astoria i Marigold střelily jednotně po obou z nich svými zaskočenými pohledy. Narcissa na sobě nedávala rozhození znát a Draco křečovitě sevřel sklenku skřítčího vína, která se před ním objevila v momentě, kdy usedl ke stolu.

„Castore!"

„Daphne!"

„To nic," konejšila je klidně Narcissa, „po těch letech nás to nedovede rozhodit. Lucius chyboval, to není žádná novinka," spustila a upřeně při tom hleděla pouze a jen na Daphne, jako by jí Castor už nestál ani za jedinou hlásku jeho směrem. „Já i Draco víme, že to dělal pro naši ochranu. Lucius si totiž přízeň Pána zla a věhlas musel získat činy, nestačilo mu pouze donášet a podávat informace."

Až v tu chvíli se Narcissa soustředěným pohledem podívala Castorovi do jeho temně modrých očí. Vypadala, jako by s ním hrála hru, kdo dřív zamrká. Atmosféra v místnosti byla tak hustá, že by se dala krájet a nikdo nebyl s to promluvit.

Castor Narcisse pohled oplácel. Ani koutkem oka nesledoval, jak se blonďatá žena vedle něj napínala nervozitou a zarputile ho sledovala. Marigold Greengrassová vypadala, jako by se na místě chtěla rozvést, jako by měla v další vteřině soptit vzteky, jestliže Castor promluví.

„Ehm," odkašlala si Astoria, jako by snad mohla situaci zachránit. Všechny čtyři blonďaté hlavy se na ni jednotně otočily. „Já bych řekla, že o minulých časech dnešní den není, ne? Leda by nám Narcissa chtěla vyprávět o tom, jak prožívala své narozeniny v předešlých letech."

Dracovi vypadal, že mu spadl kámen ze srdce, když ta mlaďounká dívka měla odvahu začít atmosféru krájet. Čistý řez prořízl mučivé ticho a nahnal do místnosti vánek v podobě odlehčenosti. Narcissa se na ni dokonce pousmála.

„Nebyly tak... komorní," odpověděla jejím směrem, než se podívala na blonďáka naproti sobě. „Přesto si vážím, že jste mě dnes navštívili, Castore. Jen si pokládám otázku, proč tu vlastně jste, když máte na činy mého manžela i syna takový názor?"

Draco se tvářil zoufale. Nejspíš si myslel, že Astoria zachránila situaci, ale ona jen narušila ticho. Nic se tím nevyřešilo. A ona to moc dobře věděla, proto se ho pokoušela uklidnit alespoň mírným úsměvem. Ani ten však neměl nezlomnou sílu situaci napravit.

„Narcisso, myslím, že jsme začali všichni naprosto špatně," promluvila konečně Marigold. Astoria věřila, že to udělala jen z důvodu, aby její muž opět neřekl něco špatného. „Jsme tu dnes z mnoha důvodů a já pevně věřím, že žádný z nich nezahrnuje odsuzování vaší rodiny," tato slova směřovala především ke svému manželovi, „naopak jsme tu proto, abychom ti řekli, že s tebou stoprocentně souzníme a soucítíme."

Z Dracových úst se linul posměšek. I ten prořízl atmosféru salonku. Marigold mu věnovala pohled, který vypadal stejně jako Astoriin – zoufalý.

„Myslím to vážně, Draco. Přestože se mnou můj muž a Daphne nesouhlasí, pořád patříte mezi naše přátele a k těm se neotáčíme zády."

„Vůbec to nesouhlasí s tím, co před několika minutami řekl Castor a Daphne, to jistě víš," zkonstatoval Draco.

„Nejsi v pozici, kdy bys měl mluvit, Draco," sjela ho Daphne, čímž si vysloužila od své matky káravý pohled.

„Jsem u sebe doma, drahá Daphne," zvýšil o něco hlas, snad aby ho nepřeslechla, „takže pokud mě tvá rodina hodlá urážet jen proto, že jsem se stal smrtijedem a konal tak, abych napravil reputaci otce a zachránil matku, nebudu k tomu jen přihlížet. Nelituju ničeho, co jsem kdy udělal. Ničeho."

Astoria sledovala svou část stolu, kde seděla. Její otec se až podivně usmál. To nesvědčilo nic dobrého.

„Tak se seber a dělej něco pro svoji obhajobu. Všude se o tobě mluví jen jako o nicce, která se raději schovává ve svém panství. Lucius se musí ve své cele stydět."

Astoria sotva stačila zaznamenat jeho slova, když zaslechla vrzání židle o podlahu a viděla, jak se Draco postavil s rukou napřaženou k jejímu otci. V ruce křečovitě svíral svou hůlku a mířil s ní Castorovi přímo do tváře.

„Neber si, laskavě, jméno mého otce do své nevymáchané pusy, Castore!"

Castor se ležérně opřel a sledoval Draca s úšklebkem. Ženy kolem nich ani nedutaly a Astoria litovala toho, že vůbec pro Draca chodila. Byla tak pitomá!

Ani se neodvážila podívat na Narcissu. Cítila se tak trapně za svou rodinu, že by se raději hanbou propadla, než aby tam i nadále seděla. Už dokonce přemýšlela, že se prostě zvedne a odejde, ale při pohledu na Draca se obávala vůbec pohnout. Dokonce měla možnost poprvé v životě vidět znamení Zla na vlastní oči, to jak se Dracova košile napnula a sesunula po bledé kůži. Voldemortovo znamení na bílé pleti působilo jako pěst na oko.

„Výborně," promluvil po chvíli ticha Castor. Draco na něj stále mířil hůlkou, ale k ničemu se neměl.

„Výborně?" zopakovala nechápavě Daphne, jako by vytušila následnou situaci.

„Ano, výborně," přikývl Castor. „Konečně vidím v tvé povaze výchovu tvého otce. Mám pro tebe totiž nabídku, Draco."

Draco si odfrkl. „Na tvoje nabídky kašlu," zasyčel jako had.

„Nabízím ti prosperující návrh na návrat do společnosti," nedal se odbýt. Draco složil svou hůlku, ale už se neposadil. Až teprve v tu chvíli se Astoria podívala na Narcissu, v jejímž pohledu se vyobrazovala zvědavost.

„Mluv, Castore," řekla. Draco přivřel oči, jako by se na nic z toho nechtěl dívat, ale nakonec se podíval na Castora s lhostejným výrazem.

Ten bez váhání spustil: „Sňatek. S mou dcerou."

Astoria i Daphne zalapaly po dechu. Astoria neskrývaným nadšením, které na sobě sice nechtěla dávat znát, ale nedokázala jej ovládnout. Daphne samým neštěstím, neboť stále nikomu nepřiznala svůj vztah s mladým Zabinim a zdálo se jí, že je teď ohrožen.

Draco hlasitě polkl.

„Daphne je na vdavky ideální," nezapomněl podotknout Castor a s úšklebkem sledoval, jak všichni div nevyskočili z kůže.

Narcissu to upřímně překvapilo, což na sobě dala znát. Marigold se tvářila nanejvýš zklamaně, zatímco její přesná kopie – Daphne – neštastně vykřikla.

„Co prosím?!"

Astoria tiše povzdechla. Měla to čekat, opravdu měla, ale ve skutečnosti v ní do poslední chvilky plápolal zbytek naděje.

„Co jsem tak slyšel, Daphne má zcela jiné plány," oponoval mu Draco, ale Castora tím nijak neoblomil.

„Plány neplány," mávl rukou, „dceru, kterou bych mohl provdat, mám jen jednu."

Draco i Narcissa se podívali na Astorii. Ta už to nevydržela a beze slov raději vstala od stolu, aby nikdo neviděl její slzy. Se sklopenou hlavou opustila místnost, než za rohem začala plakat, až neviděla na cestu.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Myslím, že po téhle zkušenosti, Narcissa už žádné ze svých narozenin neoslaví. Vy ale díky tomu možná už chápete, co je na Astorii špatně, či vidíte rozdíly mezi sestrami. Pokud ne, v další kapitole Astoria velkou část tajemství Dracovi odhalí... Konečně si tu taky můžu odložit otázku, tak se zeptám - co si zatím o postavách myslíte?