𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI

Ve Wiltshiru slunce rozpalovalo černé střešní tašky. Ač se srpen blížil ke konci, počasí rozhodně vystihovalo opravdové léto, což oceňovala nejen Astoria, ale i Draco. Netrpělivě přešlapoval před branou panství a čas od času se podíval na hodinky. Bylo půl čtvrté a on měl pocit, že pokud se bude muset ještě chvíli potulovat po venku, slunce ho uškvaří. Poněkolikáté na sebe proto seslal ochlazovací kouzlo.

Konečně zaslechl to hlasité lupnutí, na které tolik čekal. Trhnul sebou a otočil se směrem k bráně, před níž postávala Hermiona Grangerová a Ron Weasley.

„Konečně. To nemáte hodinky?" kritizoval je místo pozdravu.

„Nevěřil bys, jak bylo těžké opustit Hermioniny rodiče, když se furt na něco vyptávali," odpověděl mu zrzek.

V rámci těch několika měsíců se naučili jeden druhého tolerovat, ale Ron nezapomínal na staré křivdy a rád se vytahoval, jak Dracovi v prvním ročníku uštědřil pěknou nakládačku. Hermiona, jako by vytušila, že po sobě mohou začít štěkat, mu předala dárkově zabalenou krabičku. Dokonce ji ovázala stříbrnou mašlí.

„Pro jistotu jsem ho zmenšila, aby hned nevěděla, co sis vymyslel," vysvětlila.

„Děkuju, Hermiono," pousmál se blonďák. Od té doby, co slíbil, že už ji nikdy nebude urážet, spolu vycházeli o dost lépe.

„Za nic, snad se jí bude líbit. Použila jsem ho jen jednou, takže je jako nové."

„Půjdeme už?" naléhal Ron. „Ginny mě zabije, jestli se zpozdíme."

„Jistě," pokývala Hermiona, když Dracovi krabičku předala, ale ještě stále se na něj dívala. „Ginny má dnes první mudlovský ultrazvuk, díky kterému zjistí, jestli čekají chlapečka nebo holčičku. Proto je Ron tak nervózní."

„Chápu," napodobil její kývnutí Draco. „Tak vás nebudu dál zdržovat, pozdravujte ode mě Ginny i Pottera."

„Spolehni se," zamručel Ron tak, že si Draco mohl být docela jistý, že on rozhodně nikoho pozdravovat nebude. Zrzek počkal na svou přítelkyni, a jakmile nahmatal v prázdnu její ruku, přemístil je pryč.

Draco měl radost, že se na něj Hermiona nevykašlala. S tím dárkem, jaký si pro Astorii vymyslel, mu mohla pomoci jedině ona. Byl za jejich nově vybudované přátelství vděčný, třebaže ji chvílemi nemohl vystát a věřil, že kdyby to budoucí manželé Potterovi nezatrhli, nejraději by mu Ron jednu ubalil.

Pospíšil si k domu, kde na verandě seděla láska jeho života – jak se onehdy v noci nazvala. Už spolu nějaký ten pátek tvořili pár a Draco nemohl být šťastnější. Pokaždé, když se na tu elegantní dámu podíval, připadalo mu, jako by vyhrál v loterii. A i když měl někdy strach, když na něj zakřičela, opravdu by ji za nic na světě nevyměnil.

„Tak pojď už," pobízel ji, aby se k němu přidala.

Měla na sobě lehké šaty, bleďounce zelené jako závěsy v její staré ložnici, kterou už dávno neobývala. Jak se tak k němu přibližovala, působila jako nadpozemsky krásná víla. Nemohl se nabažit pohledu na ni.

„Vždyť už běžím." Smála se tak zvonivě, až to nebylo možné. Její smích byl v porovnání se švitořením ptáků mnohem kouzelnější. Nebýt spolu jen tři měsíce, už by ji žádal o ruku, ale na to bylo skutečně brzy.

Chytila se jeho natažené paže a nechala se vést dál od panství. Kráčeli bok po boku prašnou cestou až kousek od brány, kde ji Draco postavil čelem k panství a sám se trochu vzdálil.

„Zavři oči."

Zasmála se. „Proč, promerlina?"

„Zavři oči, Astorio," naléhal. Její jméno však říkal s láskou a něhou, proto přivřela oči, ale jakmile si sáhl do kapsy, aby vytáhl krabičku od Hermiony, jedno oko nepatrně otevřela. „Astorio!"

„No jo, no jo, už nebudu zlobit," zahihňala se a pro jistotu si oči zakryla předloktím. Dracovi bylo jasné, že se dívá, ale nemělo cenu to čekání protahovat.

Udělal pár kroků a krabičku položil na zem dostatečně daleko od Astorie, která stále postávala před branou a držela si ruku na očích. Vytáhl hůlku a pomocí kouzla prolomil Hermionino zaklínadlo; krabička se začala zvětšovat tak moc, dokud nesahala Astorii do poloviny trupu.

„Otevři oči."

Astoria složila ruku a překvapeně zamrkala. Upřeně hleděla na krabici před sebou, zatímco se její úsměv rozšiřoval.

„Co to je? Pohovka?"

Draco se zasmál a s rukama založenýma na prsou zavrtěl hlavou. „Rozbal to a uvidíš."

Neváhala. Přiblížila se ke krabici a nejprve rozvázala stříbrnou stuhu. Až poté roztrhala pestrobarevný pruhovaný papír, aby pohlédla na zcela obyčejnou krabici od nějaké velikánské lednice, jakou nejspíš někdo kupoval do restaurace.

„Draco?" váhavě se na něj podívala. „Víš, že pokud chceš používat mudlovské spotřebiče, potřebuješ mít v domě elektřinu?"

Protočil očima. „Nechci."

Astoria si ho prohlédla takovým zvláštním pohledem, než krabici obešla, aby našla spoj, u kterého by mohla začít rozbalovat. Našla ho v podstatě hned, pak stačilo už jen nehtem narušit celistvost izolepy, aby se mohla podívat dovnitř.

„Můj ty Malfoyi!" zavýskala vesele, než začala poskakovat na místě jako malé dítě. Draco se nad tím oslovením pyšně uculil. „To je kolo! To je kolo!" hulákala snad na celou Anglii.

Draco jí pomohl s kolem ven z krabice a naléhal, aby ho hned vyzkoušela. Astoria se tedy tvářila, že by naléhat ani nemusel, akorát ji trápilo, že na sobě měla šaty.

„Musím se převléknout," zamyslela se nahlas. „Hned jsem tady!" křikla po něm, když vyběhla směrem k domu, ale vzápětí zabrzdila, otočila se na patě a běžela zpátky k němu.

„Co?"

„Jsi nejlepší, Draco!" skočila mu kolem ramen a všude po obličeji mu vlepila několik splašených polibků. „Fakt, fakt, fakt nejlepší!"

„Tak už utíkej, promerlina," popohnal ji. Popravdě byl rád za její nadšení, ale také se těšil, až ji uvidí na tom slavném mudlovském kole, o němž tolik básnila.

Dokonce si pohrával s myšlenkou, že by se na něj možná také zkusil posadit, zatímco si odběhla do domu, ale věřil tomu, že by spadl na obličej hned v první vteřině. Proto raději pomocí kouzla poklidil nepořádek a kolo dovezl po svém boku až k vchodovým dveřím, aby na něj mohla co nejrychleji naskočit.

Za tři minutky už byla Astoria venku v tričku a kraťasech, které si vykasala pořádně nahoru, když nasedala na kolo.

„Musíš mi držet to sedátko, jasné?" rozdávala pokyny. „A poběžíš se mnou, nesmíš mě pustit, jinak si natluču!"

Draco horlivě přikyvoval. Snad ani nepotřeboval dítě, když měl ji.

Udělal, jak rozkazovala. Pozoroval její první našlápnutí, po němž se kola nastejno rozjela, a popobíhal za ní, aby udržoval kolu stabilitu. Když viděl, jak se Astoria šťastná, jaksi se zapomněl a pustil ji. To ale jízdě nezabránilo; Astoria svištěla kupředu dál, na konci cesty mírně zatočila, najela na trávu a pak se zase vracela po prašné cestě.

„Cissy!" mávala na Narcissu, která se přišla podívat ven. Draco kulil oči, že se držela řídítek jen jednou rukou. „Já mám kolo, Cissy!"

„Vidím, vidím, drahá," křičela nazpět Narcissa, zatímco scházela schody. Postavila se vedle Draca.

„Je vážně šťastná," uculoval se Draco při pohledu na černovlásku, která se odmítala na svém kole zastavit. Málem sice nabourala do růžových keřů, ale nakonec se dokonale vyhnula.

„Ty také vypadáš, že se většina těch šrámů na duši zahojila," položila mu hlavu na rameno a nechala se obejmout kolem pasu.

„Děkuju, že jsi mě tenkrát vzala k Malkinové, mami. A že jsi ji sem přivedla."

„Já děkuji tobě, že sis vybral právě Astorii. Lepší snachu bych si přát nemohla."

Draco chtěl podotknout, že na sňatek je ještě brzy, ale nakonec nic neřekl. Jen tam dál postával v objetí s Narcissou a sledoval svou osudovou lásku, jak si užívala života plnými doušky. Nemohl být vděčnější. Jeho pohlížení na svět bylo zase v pořádku.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Jsme u konce, vážení. Nechci totiž myslet na špatné věci, ale musela bych pak zmiňovat těhotenství atd., což tady zkrátka nechci. Je to příběh, jak se dali dohromady, jak Draca vyvedla z temnoty své vlastní duše a nechtěla jsem ho zakončovat smrtí ani kletbou, proto má také poslední kapitolu na svědomí Draco a ne Astoria.

Původně měla být poslední ze dne, kdy Astoria zjistí, že čeká miminko, ale přišlo mi to tak hořkosladké, že jsem musela utnout příběh už tady. V časech, kdy jejich největší starostí bude pouze přehazovačka na kole...

Těm z vás, kteří došli až sem a doprovázeli mě návratem na Wattpad, chci z celého srdce poděkovat. Nebylo vás příliš, přesto jste mi každý den kouzlili na tváři úsměv. Děkuju! 💚