𝐀𝐒𝐓𝐎𝐑𝐈𝐀

Vrátila se celkem brzy. Ručičky na hodinkách ukazovaly půl osmé večer, což je opravdu brzy na zakončení dámské jízdy. Ale i když se děvčata náramně bavila, Ginny nakonec musela odejít s omluvou, že u nich je na návštěvě Harryho kmotřenec a ona potřebuje zjistit, jestli náhodou nezbořili barák.

Astorii to nevadilo, do sídla Malfoyových se vracela v dobré náladě, ačkoliv jí ohnivá whisky lezla trochu na mozek. Málem se špatně přemístila, potom několikrát zakopla po cestě k bráně a ještě nastartovala výstražný systém panství, když se pokoušela přelézt bránu. Ta ji samozřejmě nehodlala pustit a několikrát ji shodila na špinavou zem.

Už to zkoušela počtvrté, když se nad ní ozval pobavený smích.

„Co to děláš?" ptal se Draco s rukama zkříženýma na hrudi. Astoria se válela v prachu na zemi a držela se za odřené koleno.

„Pitomá brána!" naříkala nešťastně. Draco zůstával stát, tak jak byl, jen lehce mávnul hůlkou, aby se brána otevřela.

„Řekl bych, že je docela chytrá, když sem nepustí jen tak někoho, kdo se snaží přes ni lézt."

Astoria se vyškrábala na nohy a celá udýchaná se snažila očistit alespoň část svého slabého kabátku.

„Nejsem jen tak někdo," dušovala se. Draco se musel uchechtnout.

„Ne? A kdo tedy jsi?"

„Astoria-láska-tvýho-života-Greengrassová," zamrmlala, než k němu vyrazila, ale škobrtla o vlastní nohu. Málem by upadla, ale Draco ji pohotově zachytil oběma rukama. „Právě jsi chytil hvězdu!"

Draco zakroutil hlavou. „To mám ale štěstí."

„To jo," zamumlala spokojeně.

„Pojď, dovedu tě do postele," naléhal, ale Astorii jako by to náhle probralo z toho alkoholového opojení, do jakého ji Ginny dostala.

„To ne! Takhle mě Cissy nemůže vidět!" chytila se za tvář a třeštila na Draca oči. „Co si o mně bude myslet, když mě takhle uvidí? Promerlina, mně je zle."

„Klid," pokoušel se ji postavit zpátky na nohy. Byla sice těžší, než vypadala, ale při pohledu na Draca to vypadalo jako hračka.

Když ji ještě několikrát musel zvedat ze země a vysvětlovat, že Narcisse bude její opilost ukradená, rozhodl se, že to prostě vzdá. Zhruba v polovině cesty, odkud vedla klikatá cestička k bludišti, se posadil na zem a Astoria se sesunula k němu.

„Konečně jaro, viď?" breptala. Ona teda breptala pořád něco, ale teď už z ní musel mít minimálně silné bolesti hlavy. Už mu totiž oznámila, že jestli Ginny Weasleyová nebude její nejlepší kamarádkou, tak se rozbrečí, že je totiž Ginny naprosto boží osoba a že je dokonalá. Pak ale také tvrdila, že až příště Weasleyovou potká, tak ji nakope do zadku za to, že ji tak opila.

„Ano, jaro je fajn," uznal Draco. Astoria se hlavou opřela o jeho rameno a spokojeně oddychovala. Chvíli mlčela.

„Draco?"

„Hm?"

Zvedla k němu zrak. Jeho ostré rysy se ve svitu měsíčního světla vyjímaly a jeho odraz zářil v šedivých očích. Všechno, co mu chtěla říct, při pohledu na něj zapomněla, jak krásný byl. Ale když se na ni zvědavě podíval, došlo jí, že to ona ho oslovila.

„To už máme to rande při měsíčku?" nadhodila s úsměvem.

„Jsi opilá, nerad bych využíval situace," uznal. Astoria si povzdechla.

Kdyby nebyla opilá, tolik by se k němu netulila, ale on musel mít ty své bláznivé zásady, kdy respektoval její podivné emoční rozpoložení. Ach Merline, proč jen byl Draco Malfoy takový elegán?

Aby mu ukázala, že není až tak mimo, odtáhla se od něj a zapřela se o vlastní ruku. Neupravené vlasy jí spadly přes rameno a konečky se zvlnily na prašné zemi. Draco ji sledoval, připraven ji v každém případě podepřít, ale ona se dokázala udržet v tom podivném sedu sama.

„Tak mi povídej o dnešním setkání s Křiklanem," nadhodila. Draco se hrdě usmál, hned jí bylo jasné, že tentokrát uspěl.

„Mám to v kapse," potvrdil její domněnku. „A povedlo se mi ještě něco."

„Tak mě nenapínej!" pobízela ho, aby se svěřil i s další novinkou. Tolik se jí líbil jeho úsměv. Potřebovala, aby vyprávěl o svých dobrých zkušenostech toho dne, jen tak se mohla poddávat jeho pohybujícím se rtům, které tolik toužila políbit.

„Šel jsem za Potterem," spustil opatrně, aby si samým zaskočením nespolkla jazyk. Astoria vykulila oči a nevěřícně si ho prohlížela, jako by řekl, že se chce stát mudlou. To sice neřekl, protože by to nebylo pravděpodobné, ale pravděpodobnost by nepřikládala ani Dracově dobrovolné cestě za Potterem.

„Původně jsem ho navštívil, protože mě zajímalo, jestli náhodou nejsi u nich –"

Astoria semkla rty a nakrčila čelo, jako by ho soudila.

„Ale," zdvihl ruku, aby mlčela, „když jsem zjistil, že tam nejsi, omluvil jsem se mu."

„Co?" nemohla uvěřit svým uším. „Ty ses..."

„Ano, omluvil," přikývl. Dokonce se tvářil, jako by na to byl pyšný. „Měla bys vidět, jak se Potter tvářil. Skoro jako ty teď."

Astoria si dokázala představit, že Harry Potter musel být minimálně stejně zaskočený jako ona. Čin, k němuž se Draco ten den umoudřil, byl ve srovnání s jejím popíjením s Ginny doslova hrdinský. Potěšil ji, to skutečně ano. Ale proč to udělal? Že by kvůli ní? Ne, jistě kvůli sobě, domýšlela si, já ho prosila jen o to, aby o Grangerové neříkal, že je mudlovská šmejdka.

„Ale stejně je to idiot," promluvil opět starý dobrý Draco. Astoria se zasmála.

„Tak proč ses mu omlouval?" zajímalo ji.

Draco nejprve pokrčil rameny. Seděl s pokrčenýma nohama a ruce měl opřené o kolena. Astoria se trochu posunula, aby na něj lépe viděla. Trvalo jen chvíli, než se její tvář objevila v jeho zorném poli.

„Kvůli tomuhle," kývl na ni.

„Kvůli čemu?" nechápala, přesto se na něj usmívala.

„Kvůli tobě," odpověděl polohlasně. „Sakra, Astorio," podíval se jí do očí. Černovláska ani nedutala, jen ho sledovala, obličej jen kousek od toho jeho. „Tohle mi nedělej."

„Co dělám?" ptala se šeptem, přičemž se k němu natahovala víc a víc. Skoro mohla cítit jeho teplý dech na svých rtech. Poznala, že ani on nebyl střízlivý; z úst se mu linula vůně kvalitní ohnivé whisky.

Hlasitě polkl. „Měníš mě," řekl váhavě, jako by svá slova ani neovládal.

„Kdepak," nesouhlasila. Draco působil nejistě, dokonce snad ani nevěděl, kam se jí dívat. Chvíli těkal očima mezi těma jejíma, posléze se přesunul ke rtům, pak zase k očím. „Takový jsi vždycky byl, jen nebyla možnost to ukázat."

„Políbím tě," varoval ji. Astoria se zvonivě zasmála do jeho rtů.

„Polib mě, prosím," zašeptala, než mu vjela rukama do vlasů a přitáhla ho k sobě ještě blíž.

Když se odhodlal, cítila, jak jí po týlu přejelo příjemné šimrání. Čekala by tolik známé motýlky, ale tohle bylo úplně jiné, jako by se od jejích rtů přes tváře až po ramena rozplynul pocit štěstí a každé místo, kterým prošel, hmatatelně poznamenal. Draco ji objal kolem zad oběma rukama a líbal ji tak, jak si to nikdy nepředstavovala ani v bláznivých snech.

Nepřestával. Dával do toho polibku všechno, ale Astorii to stále bylo málo. Nemohla se ho nabažit. Kdykoliv zpomalil, aby nabral trochu vzduchu, usmála se do jeho rtů a vzala si další z mnoha polibků. Nechtěla, aby ta chvíle skončila. Přála si zůstat na zemi před panstvím Malfoyů nadosmrti.

Po pár desítkách naprosto kouzelných vteřin to však skončilo; oba se od sebe odtáhli a hleděli si v přítmí do očí, jako by se potřebovali navzájem ujistit, že to bylo správné.

Bylo.

Jinak to být ani nemělo.

„Tak," pleskl rukama o své nohavice a zvesela vstal, „pak že Malfoyové nedělají první kroky."

Astoria si od něj nechala pomoci zpátky na nohy a zkoumavě na něj hleděla.

„To já si tě k sobě přitáhla," rýpala do něj. „A kdybych nenaléhala, možná bys mě políbil až na smrtelné posteli."

„Blbost," zaprotestoval. „Vydržel bych maximálně týden."

Astoria si fingovaně přiložila ruku k čelu a prohnula se v kolenech, než se na něj podívala.

„Tak ještě, že jsem tě donutila."

„Greengrassová, neprovokuj," mračil se na ni. Astoria do něj hravě plácla, jako to udělala toho odpoledne Ginny jí, než vyrazila k sídlu. „Kam si myslíš, že jdeš?" volal za ní.

Astoria se rozesmála a zrychlila. Draco nejdřív postával, než i on vpustil do svého nitra tu dětskou nevinnost, a vyběhl za ní.

Dohnal ji až v chodbě, sídlem se prohnali jako nezvaný vítr a málem shodili několik váz. Ta poslední už byla skoro na zemi, ale Draco pohotově mávnul hůlkou, aby se neroztříštila. Měl z pekla štěstí; Narcissina ložnice byla hned vedle.

Astoria ho táhla za ruku dál s prstem přes ústa, přičemž se ale hihňala jako malá.

„Ticho!" varoval ji šeptem. Sám měl ale co dělat, aby byl potichu.

Zastavila až před svou ložnicí. Zády se opřela o dřevěné dveře a věnovala Dracovi váhavý pohled. Nechávala to čistě na něm, jestli s ní tráví noc a tiše vyčkávala, zatímco jeho úsměv pomalu ztrácel svou šířku.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Romantika není moje silná stránka, ví to každý, kdo mé příběhy četl... Ale doufám, že tady se mi povedlo situaci vybarvit tak, aby alespoň trochu čtenáře nadchla. Co myslíte, povedlo se?💚