𝐀𝐒𝐓𝐎𝐑𝐈𝐀

S Elizabeth k úspěchu nedošla. Nikdy kolo nevlastnila, ani na něm neuměla jezdit. Astoria ji proto nechala pokračovat v práci a se sklopenou hlavou se vrátila na verandu, kde spatřila Narcissu, jak se spokojeně usmívá na Draca, který klopil úsměv k zemi.

„O co jsem přišla?"

Draco zvedl hlavu a usmál se. „Máš to kolo?"

Astoria zakroutila hlavou. „Neuspěla jsem."

„Draco zrovna říkal, že by rád zjistil, jak ta mudlovská věc funguje," rýpla si Narcissa, „to je tedy škoda."

Blonďák svou matku obdařil podrážděným zamračením, za to Astorii její oznámení zaujalo.

„To bys vážně chtěl?"

Když viděl, jak se zeleň v jejích očích rozzářila, nemohl přiznat pravdu. V duchu matku proklínal, ale ve skutečnosti se slabounce usmál a lehce přikývl. Astorii to vážně potěšilo, proto po zbytek dopoledne nemluvila prakticky o ničem jiném.

Nezajímalo ji, že patřila do Posvátné osmadvacítky. Už jako malá holka, dávno před tím než Daphne nastoupila do Bradavic, ráda chodila na dětské hřiště v Somersetu, kde si hrály bohaté děti. Jelikož Astoria projevila svou magii kvůli prokletí až v devíti letech, měla k nim podstatně blíž než k vlastní sestře. Ta ji však sledovala jako ostříž a kdykoliv se nad ni nějaké jiné děvče povyšovalo, záhadným způsobem spadlo z kolotoče nebo klopýtlo o vlastní nohu.

Byly to hezké časy, na které Astoria vzpomínala s úsměvem.

I po letech, kdy už ji na dětská hřiště neužilo, vyhledávala mudlovskou zábavu. Často navštěvovala s Daphne mudlovské kino. V roce 1999, když skončila svůj pátý ročník podruhé – jelikož poprvé její výsledky nebyly kvůli Bitvě o Bradavice uznány –, zašla dokonce k mudlovskému tatérovi a nechala si nad loket vytetovat malou hvězdičku. Doposud o tom nikdo nevěděl, takže díky mudlovi Miguelovi měla své maličké tajemství. Ve stejném roce, osmého července, se vloupala do Wembley Areny, kde s Romildou Vaneovou tancovaly na písničky od mladičké zpěvačky. Astoria už si ani nepamatovala, jak se jmenovala, jen věděla, že její příjmení bylo Twainová. Jako Mark Twain, jeden z nejznámějších mudlů.

Vzhledem k tomu všemu se však začínala obávat, že ji Draco nebude chtít takovou, jaká je ve skutečnosti. Jelikož ale ještě nikam v jejich sbližování nepokročili, tak se nemusela bát vůbec ničeho. Pořád se mohla sbalit a zmizet, než aby ho znechucovala svými oblibami v mudlovských zvycích a způsobech zábavy.

Po obědě odešla do knihovny, aby uklidila zpět Stropkovu knihu, kterou nakonec vůbec nepotřebovala; jestliže Narcissa nechtěla Pansy pod svou střechou, nehodlala její zákaz porušovat. Opět si tedy přitáhla židli, aby viděla na onu mezeru mezi knihami a za pomoci kouzla Wingardium Leviosa ji uklidila.

Když seskočila dolů, z kapsy jejího kardiganu vypadl pomuchlaný dopis.

Sladká Romilda, ozvalo se Astoriinou myslí, už bych jí měla odepsat.

Jako pokaždé však dopis zastrčila do kapsy s tím, že jí večer určitě odepíše. Jenže to neudělala. Dopis s sebou nosila bezmála tři měsíce, ale nikdy nenašla čas ani touhu své bývalé kamarádce odepsat. Zažily toho spolu tolik, ale s koncem školy Astoria neměla Romildě co říct. Odcizily se, jejich cesty byly zcela opačné – Astoria zůstávala v Anglii, zatímco Romildu touha po poznání světa odvála do Ameriky. Nitky jejich přátelství roztrhaly vlny oceánu.

Nadepsanou obálku ale nikdy nevyhodila; nosívala ji stále u sebe jako srdečnou vzpomínku. Navíc tak nějak tušila, co se uvnitř psalo. Když si s Romildou psala naposledy, popisovala své snahy o otěhotnění. Astoria se zkrátka bála, že Romilda má své vysněné dítě a ona stále nemá ani vztah.

Myslela na Draca. Tolik si přála se s ním veřejně procházet po skotských útesech ruku v ruce a ukazovat okolí, že našla někoho, kdo ji nesoudí. Přála si být jeho drahou polovičkou, ačkoliv to bylo sobecké, že to vše chtěla jen pro své uspokojení. Avšak byla si také vědoma, že i ona jemu by dokázala přinést radost do života, stačilo jen, aby se odhodlali.

Při odchodu z knihovny pomyslela na předešlou noc, kdy se málem políbili.

Udělal by to?

Byl opilý.

Ale udělal by to?

A udělala bys to ty?

Dohadovala se sama se sebou, dokud nedošla až před dům. Na pozemky zářilo jarní slunce a ona se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu, který zvedl její koutky do širokého úsměvu. I přestože špatné a dobré počasí během dubna předvádělo boje, které se mohly rovnat konečnému souboji mezi Voldemortem a Potterem, vypadalo to, že se jaro konečně objevilo a hodlalo přetrvat. A to ji neuvěřitelně těšilo, neboť ji nekonečně dlouhá zima už doslova vytáčela.

S pohledem upřeným na keře růží seběhla několik schůdků a pospíšila si do zahrad, aby načerpala potřebnou energii. Draco před několika minutami sbalil flakonky s Tekutým štěstím a vydal se opět za Křiklanem, takže stejně neměla co na práci. Mohla jen tak bezmyšlenkovitě trávit čas venku a přemýšlet nad tím, jak odvážný krok udělala.

Kašlat na rodinu.

V sídle Malfoyových cítila podivnou volnost, o jaké se jí ani nesnilo. S vstřícným přístupem Narcissy a Dracovou pozorností si připadala, jako by snad nemohla být na lepším místě. A co, že jejich pozemek působil tak temně? S jarním sluncem se všechno měnilo. Malfoyovic sídlo zcela určitě mohlo vypadat jako její nový oblíbený domov.

Domov, který se však náhle proměnil na děsivé stavení, když zaslechla extrémně hlučné krákání krkavců. Vyděšeně si přiložila ruce k uším a rozhlížela se kolem sebe.

Po necelé minutě se po jejím boku objevila Elizabeth; přemístila se těsně vedle ní s hůlkou v ruce, připravenou k útoku.

„Co to je?" křičela na ni Astoria přes ten šílený kravál.

„Neohlášený host," odpověděla stejně hlasitě, přičemž krčila oči směrem k bráně. Narcissa odešla merlinví kam, a tak obrana sídla byla jen na nich. Elizabeth kupodivu vypadala, že si s tím dokáže poradit, avšak Astoria ji rázně zastavila.

„Počkej, to je přece... Ginny?"

Nechápavě zírala na zrzku, která postávala u brány a držela se za uši podobně jako Astoria.

„Ginny Weasleyová?" ujišťovala se Elizabeth. Sama měla stejné zrzavé vlasy, Astorii napadlo, jestli třeba nejsou vzdálené příbuzné.

Přikývla. „Půjdu za ní. Určitě přichází s něčím důležitým, jinak by sem nechodila," řekla směrem ke služebné, přesvědčovala tím však i sebe. Nenapadal ji jediný důvod, proč by se jinak Ginny Weasleyová objevovala u Malfoyových.

Elizabeth přikývla a mávnutím hůlky odemkla bránu, než se vrátila zpět k domu. Astoria vyrazila opačným směrem naproti Ginny.

„Co tu vyvádíš, Weasleyová?" ptala se na dálku.

Zrzka v béžovém kabátku a zelených kalhotách trpělivě vyčkávala, až se brána otevře úplně, jako by si snad myslela, že je očarovaná, aby ji přivřela mezi železné tyče, jakmile projde. Až teprve poté pevným krokem překonala vzdálenost mezi nimi. Šla rychle, až se její vysoký culík pohyboval do stran.

„Tak u Malfoye, jo?" rozhlížela se kolem. Astoria si uvědomila, že během večera, který s nimi trávila, se jaksi zapomněla o svém bydlení ve Wiltshiru zapomněla zmínit. Nervózně si promnula krk.

„Jak jsi na to přišla?"

Ginny se zastavila přímo před ní a ledabyle máchla rukou. „To víš, jedna paní povídala druhé paní a ta si pustila pusu na špacír."

Astoria ji překvapeně sledovala s nevyřčenou otázkou v obličeji.

Ginny se k její úlevě rozesmála. „Měla by ses vidět," rýpala, „tváříš se jako Ron, když vidí v rohu svého obýváku pavučinu."

Černovláska tu narážku nechápala, ani to k životu nepotřebovala. Potřebovala vědět, co tam Ginny dělala a proč přišla.

„Klid, nechala jsi u kina tohle," sáhla do kapsy a vytáhla z ní zlaté hodinky. Astoria až teprve v tu chvíli nahmatala své levé zápěstí a v duchu si tak osmnáctkrát vynadala, než Ginny promluvila znovu: „Hannah mi pak řekla, že bydlíš v Somersetu, ale Daphne mi pro změnu řekla, že teď bydlíš tady. Proč jsi nám to neřekla? Řekla bych Harrymu a Ronovi, aby o Dracovi nemluvili tak hnusně," rozpovídala se, zatímco si od ní Astoria přebírala hodinky po své tetě.

„No," začala odpovídat, „ono je to ve výsledku jedno, ne? Chci říct, že je někdy lepší vědět, kdo koho nemá rád."

Ginny pokrčila rameny. „Ron nemá rád skoro žádné kluky, u něj je to docela normální. A Harry prostě v Dracovi jen vidí soupeře."

„I po těch letech?"

Zrzka přikývla. „Měla bys slyšet, kolikrát ze spaní křičí: Malfoyi!" napodobovala ho, dokonce zvedla obě ruce do úrovně svých očí a spojením palců s ukazováčky si kolem nich vytvořila brýle. „Malfoyi!"

Astoria se hlasitě rozesmála. Ginny ještě chvíli vesele šaškovala, než se uklidnila, napřímila a znovu promluvila k Astorii s vážností v hlase.

„Chci říct, že i když to vím, můžeš se k nám někdy zase přidat. Bylo fajn mít mezi námi i člena vaší koleje," oznámila. Černovláska se z toho cítila nadšeně, až zapomněla odpovídat. „Krom toho, určitě se chystáš jít příští čtvrtek na výroční ples, ne? S Dracem?" ušklíbla se.

„Netuším, jestli tam půjde. Pořád nechce chodit mezi lidi," přiznala Astoria svou obavu. Ginny protočila očima, až se v oříškové hnědi zablesklo slunce nad nimi.

„Ten toho nadělá! Řekni mu, že ho zvu já!" plácla ji přátelsky do ramene. Zmijozelku to zaskočilo, na ten den už možná bylo přátelských gest od Ginny moc. „Ale věřím, že jestli půjdeš, nenechá tě jít samotnou."

„Proč myslíš?" nechápala Astoria. Ginny se na ni podívala, jako by snad byla úplně tupá.

„Chodíte spolu, ne?"

„CO?" vyhrkla Astoria. Tváře jí zčervenaly. „To ne... My... Ne, promerlina, nechodíme!"

Zrzčinou tváří se prohnal pobavený výraz, než si ji zkoumavě prohlédla.

„Ale chtěla bys!"

„Já... To..."

„Víš co, Greengrassko," oslovila ji familiárně, což Astorii opět zaskočilo. A nelíbilo se jí to, ale raději té neřízené střele nic neřekla, „pojď se mnou na skleničku. Myslím, že se potřebuješ uvolnit."

„Ale já..."

„Dělej, fofrem!"

A tak musela Ginny Weasleyovou poslechnout, protože ji nešlo tak jednoduše odmítnout. Navíc, když jí teda neříkala Greengrassko, tak se v její přítomnosti Astoria cítila docela dobře. To však nevěděla, že ji čeká pěkně ohnivý večer a ještě ohnivější návrat domů. K Malfoyovi domů.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Já vím, já vím, už bych měla přidat nějaký #drastoria moment, ale když Tori a Ginny jsou tak boží dvojka, že se mi tam prostě nějak nacpala... 😂 Ale slibuju, že v další kapitole z jejího pohledu se ti dva objeví spolu a jelikož Ginny Astorii určitě pěkně zřídí, kdoví, co se bude odehrávat... 😁

A já už teď vím, že jestli budu někdy psát něco dalšího, tak si shipnu Gintorii nebo tak něco, hehe 😂