𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

Netušil, na co by se měl víc soustředit. Buď zahodí veškeré starosti a sblíží se s Astorií tak, jak by si přál. Zahodí postup ve vztahu s Astorií, ale pomůže Pansy zpátky k normálnímu životu. Nebo bude v tichosti pracovat na dokončení Tekutého štěstí a možná ho sám vypije, až půjde na výroční ples. Byl si totiž jistý, že teď už tam vážně bude muset jít, když o něm Astoria mluvila a on řekl, že tam s Narcissou půjde.

Sám pokládal svou hlavu pod gilotinu, jako by mu to bylo příjemné.

Po zbytek dne i během noci nemohl přestat myslet na Pansy. Vypadala vážně příšerně, ale Astoria k ní přistupovala tak vlídně a nabízela pomocnou ruku, až ho to dostávalo do kolen. Měl by snad nechat ji, aby se o Pansy postarala, zatímco on bude bojovat se svými vlastními démony?

Netušil, co má dělat, ale bylo mu jasné, že Astoria to vědět bude.

Jen co vstal, běžel nejprve do sklepení, aby do Tekutého štěstí přidal poslední přísadu a následně jej patnáct minut míchal po směru a tři a půl minuty v protisměru. Konečně byl u konce, lektvar dostával správnou barvu a on měl po dlouhých měsících pocit, že něco dokázal. K čertu s Křiklanem, který ho podceňoval, vždyť sám bez pomoci dokázal namíchat Felixe!

„Gratuluju!" zajásala Astoria, když jí to po snídani řekl. Mířili spolu do knihovny na konci chodby v přízemí, aby si něco ověřila, než se vydají za Pansy. „Věděla jsem, že to zvládneš."

„Napadlo mě, že by pomohl Pansy," nadhodil, „ale nechci do ní cpát něco tak silného, aby nakonec toužila po další dávce."

„Ani já bych to nedělala," uznala zamyšleně. „Myslím, že po téhle noci máme slušnou šanci ji odtamtud dostat, ale..."

„Jestli se chceš zeptat, kam půjde –"

„Nepatří mi to tu. To je čistě tvá volba," pokrčila rameny, ale vypadala, že v duchu doufá.

„Vezmeme jí sem, pokud ti nebude vadit, že jste tu dvě," nechal rozhodnout ji. Astoriiny panenky se rozšířily. „Myslím to tak, že se všichni budeme soustředit primárně na ni a – víš, přece jenom jsi tu teprve druhý den – ani ses nerozkoukala – chápeš –"

Blábolil. Astoria se rozesmála.

„Draco," položila mu dlaně na široká ramena a upřela smaragdový pohled do jeho očí, „nepanikař. Zachránit Pansy je teď tvá priorita a šance sám sobě ukázat, že s koncem války neskončil i tvůj život."

Draco polkl. Astoria složila ruce dolů a ladně pokračovala v cestě ke knihovně. Kráčela před ním jako víla a on se nemohl vynadívat.

„A až bude po všem, můžeš mě pozvat na rande při měsíčku," ohlédla se po něm přes rameno s širokým úsměvem.

Jeho emoce uvnitř těla způsobovaly magický ohňostroj. Zápal pro věc střídalo nadšení, vzrušení a merlinví co ještě. Radostně vykročil směrem za ní, neboť mu právě naznačila, že by přeci jen o jeho společnost ve svém životě stála.

A že by neměli mít děti? Salazar to vem, s ní by byl spokojený i bez nich!

Její celkem nevinná věta způsobila, že se po celou dobu nedokázal soustředit na knihy, o kterých mluvila. Kdyby ano, jistě by ji navedl do třetí řady nalevo, kde se v druhé polici odshora ukrývaly knihy o posttraumatických stavech způsobených válkou. On se ale jen hloupě usmíval, zatímco Astoria poletovala po knihovně a hledala materiál k nastudování.

„Kašlu na to!" zvolala naštvaně po hodině zbytečného hledání. „Vy tu Stropkovu knihu prostě nemáte!"

Draco překvapeně zamrkal. „Vladislaus Stropek?"

„Mhm," zamručela Astoria, u čehož mu věnovala zamračení, jako by tušila.

„Třetí řada u okna, druhá police odshora," oznámil, jako by se ho snad už minimálně třikrát nezeptala.

„To si ze mě děláš...," poslední slovo zaniklo, když zavrzala těžkou židlí, aby si na ni posléze stoupla a pohlédla skoro až ke stropu. Rudá kniha se zlatým písmem na ni doslova křičela. S povzdechem ji za pomoci kouzla přivolala k sobě a seskočila i s ní ze židle. Když se vrátila do široké uličky uprostřed knihovny, Draco se zubil jako pitomec. „Co se křeníš?"

„Víš, že stačilo použít Accio?"

Střelila po něm pohledem tak vražedným, za jaký by se nemusela stydět ani jeho matka. Rázem se narovnal, vykulil oči a vyčkával na smrtelnou kletbu, které dle jejího výrazu byla jistojistě schopna.

„Ty máš štěstí, že jsem si tě docela oblíbila, Malfoyi!" pohrozila mu hůlkou, než prosvištěla kolem něj jako vítr.

Draco se znovu začal usmívat, zhoupl se z pat na špičky a pověděl: „Tak oblíbila."

„Pojď už!" zakřičela z chodby. Ostrý autoritativní tón jím projel jako nůž a on si tak skutečně pospíšil, aby ji doběhl.

Jelikož byl majitelem sídla, mohl se přemístit rovnou z něj. Astoria, jakožto host, se ho tedy musela chytit a nechat se přenést, ale nebylo na ni znát, že by ji to snad trápilo. S úsměvem stiskla jeho ruku a hluboce se nadechla.

S hlasitým lupnutím se objevila před domem Pansyiny tety. Plot, který Astoria předešlého dne opravila, byl už zase poničený. Oba si pomysleli, že za to nejspíš mohli nějací výtržníci, jimž dělalo dobře, když mohli Pansy provokovat. Astoria se už ani nenamáhala ho opravit, prostě otevřela rozvrzanou branku a jako první vešla na pozemek.

Pansy je nejspíš vyčkávala, neboť mezi dveřmi stála ještě dřív, než Astoria stačila zaklepat.

Oba překvapilo, když před nimi stála víceméně upravená; na sobě měla volný svetr černé barvy a kostkované kalhoty s vysokými kozačkami, vlasy sice splihlé, ale sepnuté na týlu a pod očima neměla takové kruhy, jako v předešlých dnech.

„Spala jsi dobře?" zajímalo Astorii, zatímco Draco nebyl schopen slova.

Pansy přikývla. „Odveďte mě odsud," řekla prudce. Její ustrašený tón zmizel. Draco si pomyslel, že ji zachránili, ale na Astoriině tváři se objevil zamyšlený a nespokojený výraz. „Tak?"

„A co tvá teta? Kde je?"

„Glenda?" uchechtla se Pansy. „Ta zemřela před čtyřmi dny na nějakou mudlovskou nemoc. Ani ji nezmínili ve Věštci," oznámila jim s nezájmem.

„To mě mrzí," promluvil k ní Draco, ale Astoria se stále mračila.

„Pansy, podívej se na mě."

Pansy zatěkala pohledem mezi nimi, než se skutečně na Astorii podívala. Ta jí dlouze pohlédla do očí, načež sklopila pohled k zemi. Draco nechápal, co se děje.

„Půjdeme?" ptal se váhavě.

K jeho úlevě Astoria přikývla a nechala sebe i Pansy přemístit zpět do panství Malfoyových. Po zbytek dopoledne mlčela a neustále se tvářila zadumaně, kdykoliv na ni někde narazil. On sám musel Pansy odvést do její nové ložnice, kterou měla naštěstí dostatečně daleko od něj a Astorie, pomoci jí vybalit a odvést do jídelny, kde se mohla naobědvat.

Narcissa se i k této návštěvě chovala mile a mateřsky, ona taková zkrátka byla. Neuniklo jí však, že se Astoria chovala podivně. Od oběda prakticky neopustila knihovnu, pokud nešla na záchod, takže o ní ani nevěděli.

„Draco?" oslovila syna k večeru. Ten zrovna doprovodil Pansy k její ložnici a oddychl si, že může chvíli mlčet. Opravdu jen chvíli, jak pochopil, když ho Narcissa zastavila v polovině chodby, jen kousek od Astoriiny ložnice.

„Hm?"

„Je Astoria v pořádku?" zajímalo ji.

Pokrčil rameny. „Popravdě nevím. Od té doby, co Pansy vylezla z domu a ukázala svoji obvyklou povahu, je Astoria divná."

Narcissinou tváří se prohnalo zamyšlení. Se zamračením se ohlédla přes Dracovo rameno k Pansyině ložnici. „Zajímavé."

„Co?" nechápal.

„To ještě nevím," uznala Narcissa, ale dál svého syna nezdržovala. Dala mu pusu na dobrou noc a odešla se nachystat, aby mohla jít na večeři ke Crabbeovým.

Draco se snažil hledat v celém tom dni logiku, ale nebyl z toho moudrý. Nedokázal pochopit, co se Astorii odehrávalo v mysli, proto – když už měl jistotu, že je Pansy zalezlá u sebe – zašel do knihovny, aby se jí zeptal.

Astoria seděla na okně a sledovala zapadající slunce. Nepatrně se napjala, když zaslechla jeho kroky, ale od okna pohled neodvrátila.

„Jsi v pořádku?"

„Nechci dělat ukvapené závěry, proto nic neříkám," odpověděla rychle a rázně. Draco nechápal.

„O čem to –"

„Něco je na dnešním dni divného," zkonstatovala neopomenutelný fakt, kterého si nemohl nevšimnout ani on. „Možná mám jen takový pocit, možná se mi to zdálo..."

„Co se ti zdálo?" snažil se dozvědět. Astoria seskočila z parapetu a popošla k němu.

„Znáš někoho, kdo prodává vílí prach?" zeptala se k jeho překvapení. To ho zmátlo ještě víc.

„Netuším. Zabini, možná?"

„Jasně, pravda!" zpozorněla. „Daphne přece na oslavu svých dvacátých narozenin něco málo od Blaise dostala. To je pravda!"

„O čem to –"

Ani tentokrát nedokázal dokončit svou otázku, opět byla rychlejší.

„A Blaise před několika měsíci říkal, že ho Pansy pořád otravuje dopisy. Mohlo mě to napadnout hned..."

„Astorio!" zvýšil hlas, aby si konečně získal její pozornost. Opravdu zpozorněla, zastavila se uprostřed pohybu a vyjukaně se na něj podívala. „Můžeš přestat mluvit v hádankách a říct mi, co se ti honí hlavou?"

„Jistě," uklidnila se. Opřela se o stůl v popředí knihovny a máchla rukama. „Zkrátka se domnívám, že všechna ta změna v jejím vzhledu i chování, ty bludy, kterými trpí... že za to může vílí prach."

Draco překvapeně zamrkal. Že by právě proto dnes byla Pansy plná energie a projevovala se její pravá povaha?

„Vysvětluje se tím i chátrání jejich domku. Jestliže Glenda Parkinsonová byla nemocná a nemohla pracovat, Pansy tím pádem měla mít dům na starost a finančně se podílet na jeho údržbě, ale jelikož je vílí prach drahý, nezbylo jí na dům."

„Takže ty si nemyslíš, že to je nějaký posttraumatický syndrom?" pokoušel se pochopit. Astoria zavrtěla hlavou.

„Ne, ten to jistě je, ale Pansy své problémy řeší špatnou cestou. A my, protože jsme jí dali uklidňující lektvar, jsme jen zesílili účinky vílího prachu. Můžeme být ale rádi, že jí nepuklo srdce," vysvětlovala.

„A co budeme dělat?" vyptával se. Astoria pokrčila rameny.

„Nevím. Jak jsem říkala, je to jen má domněnka, třeba se mýlím."

Draco však jejímu úsudku věřil. Dávalo by to smysl a on rozhodl, že si na chování Pansy pořádně posvítí a bude ji kontrolovat. Sám byl na několika večírcích, kde vílí prach sněžil jako o závod, takže by to pro něj nemusel být problém. A také ho navíc uklidnilo, že na něj Astoria nebyla naštvaná, jen v tichosti přemýšlela. Nic víc.

Ještě chvíli jí dělal společnost, než vyrazil za Pansy do prvního patra. Dokonce po cestě zaúkoloval Elizabeth, aby měla oči na stopkách a hlásila mu cokoliv, co se jí ohledně jejich návštěvy nebude zdát. Elizabeth sice její pán zmátl, ale souhlasila.

Soustředěně zaklepal na dveře ložnice, v nichž se po necelé minutě objevila Pansy. Měla na sobě lesklý župánek a odhalovala tak více než bylo nutné.

„Už mám večerku?" zavtipkovala. V jejích lesklých očích se odrážela lucerna z protější zdi.

„Ne," zavrtěl hlavou a nahlédl přes její rameno dovnitř. „Můžu?"

Pansy se rozzářila. „Samozřejmě."

Nechala ho vejít dál a několikrát mávla hůlkou, aby se uklidilo z podlahy vytahané oblečení. Nejspíš myslela, že ho to zajímá, ale on popravdě hledal něco jiného. Věděl ale, že na ni musí jít pomaleji, proto váhavě kráčel místností a vše si prohlížel.

„Hledáš něco konkrétního?" zajímalo ji. Nechoval se dostatečně nenápadně, aby ho nedokázala odhalit.

„Jen jsem tě přišel zkontrolovat. Víš, vzhledem k tomu, v jakém stavu jsem tě včera a předevčírem viděl."

„Už je mi líp," uznala bez rozmýšlení. Draco se k ní otočil čelem. Vypadala lépe, to rozhodně.

„Ale jak je to možné? Tak rychle?"

„Asi díky těm lektvarům, co já vím," pohodila ladně rameny a zvedla koutek úst. „Možná jsem jen potřebovala vytáhnout z té díry. Věř mi, že bys tam nechtěl trávit ani jednu noc."

Tomu rozhodně věřil. Domek Glendy Parkinsonové ani zdaleka nepůsobil jako stavení, kde by chtěl trávit čas.

„Není v tom něco víc?"

Zkoumavě si ji prohlížel. V očích se jí zablesklo. „Draco, drahoušku, jestliže chceš mluvit o něčem konkrétním, jdi rovnou k věci."

„Neříkej mi drahoušku," odsekl. Pansy zakroutila očima.

„Je to ona? To kvůli ní o tobě nikdo celé roky neslyšel? Kvůli Astorii?"

„Vůbec," odfrkl si. „Pracoval jsem na soukromých věcech. Astoria se objevila až před několika dny," přiznal. Při rozhovorech s Pansy by nepotřeboval ani Veritasérum, aby říkal pravdu. Doufal, že to tak bude mít i ona. „Odcházíš od tématu. Co s tebou je?"

Opět pokrčila rameny, až lehký župánek sklouzl po jejím rameni a odhalil tak její malé a pevné poprsí v podprsence. Draco se raději podíval jinam, na tohle nebyl zvědavý.

„Ani se na mě nepodíváš?" promlouvala k němu svůdným hlasem. Draco vnitřně pěnil, už mu nezbývalo moc trpělivosti.

„Oblékni se, Pansy," zavrčel.

„Proč? Vždyť jsi mě sem pozval. Snad ne, abych tu trávila noci o samotě?"

Stále se k ní neotáčel. Raději sledoval tmu za oknem, avšak po chvíli viděl v odraze, jak se k němu Pansy přibližuje. Slyšel, jak se její chodidla lepila na podlahu a kráčela blíž a blíž. V odraze spatřil její ruku, jak se k němu natahovala, čímž naštěstí nechala župan padnout tam, kam patřil.

Otočil se. Pansy stála přímo před ním a natahovala ruku k jeho tváři.

„No tak, Draco, nepřišel jsi za mnou jen tak," pobízela ho. Její ledová ruka spočinula na jeho horkém hrudníku a přesouvala se níž. „Jsme stejní, Draco, celým světem odsouzeni."

Hrubě odstrčil její ruku a vytáhl hůlku, kterou jí namířil ke krku. Pansy se skoro až štěkavě rozesmála.

„Tak to udělej, Draco. Zbav mě vší té bezradnosti a udělej mi laskavost!"

Až v tom momentě si uvědomil, že i přes to, co tam právě předvedla, byla stejně zlomená jako on. Ubohá nicka, která by raději zemřela, než aby žila dál takhle. Ani v její tváři se neodrážela lítost, byla smířená s věcmi, které provedla.

Jak si ji Draco prohlížel, našel to, co hledal. Mezi jejím poprsím, tam kde se košíčky podprsenky potkávaly, měla zastrčený miniaturní flakonek. Samou drzostí jí právě tam sprostě sáhl a ignoroval její nadávky.

„Co to děláš, ty kreténe?!" vyprskla. „Dej to sem!"

„Dokud budeš tady a nesvedeš se ovládat, na ten vílí prach zapomeň," řekl ledově klidným hlasem, ale Pansy víc a víc zuřila.

„Běž se vycpat! Vrať mi to! Malfoyi, přísahám, že jestli zavřeš ty dveře – odemkni!"

Nechal ji za dveřmi. Několika ochrannými kouzly zamknul a křečovitě sevřel flakonek s vílím prachem. Astoria měla pravdu. Aniž by Pansy dokonale znala, bylo jí jasné, co stálo za jejím chováním. Musel jí to říct, ale nejprve se potřeboval ujistit, že Pansy nikdo nepustí ven.

Po cestě za Astorií ještě upozornil Elizabeth, aby se té ložnici vyhýbala a neposlouchala Pansyiny výhružky. Elizabeth, mnohem více zmatená než předtím, souhlasila. Až teprve tehdy se Draco vydal hledat Astorii, ale v knihovně už nebyla.

Nenašel ji ani v ložnici, zkrátka nikde. Jako by opustila panství a nikomu nic neřekla.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Nemůžu si pomoct, Pansy tu je zkrátka na drogách a vůbec mi nesedí k Pansy, kterou teď píšu bokem. Snad jsem nikoho nepohoršila tou scénkou, ale šlo jen o vykreslení situace, tak se pro jistotu omlouvám! A kdo to uvítá, v Touze se máte na co těšit 😁

V další kapitole nás čeká opět Astoriina stránka pohledu a já vás nechám chvíli hádat, kde asi je a za kým jde. Nějaké tipy?