,,Pššt, všechno je v pořádku, jsem tady s tebou," šeptal mladík s rozcuchanými vlasy a v náruči houpal sotva roční miminko, kterému po tvářích stékaly slzy veliké jako hrachy. Upíral na něj své hnědé oči a naslouchal jeho konejšivým slovům. ,,Už neplač, Teddy. Jsem tady a neopustím tě, ano?" šeptal Harry a na důkaz svých slov si ho přivinul těsněji do své náruče. Chlapeček s modrými vlasy naposledy popotáhl a pak svou unavenou tvářičku zabořil do jeho hrudi.

A Harry ho kolébal. Pomalu se s ním procházel po pokoji, do něhož okny svítilo měsíční světlo. Přešel blíž, podíval se ven; píchlo ho u srdce, ach, Remusi, dnes bys u svého syna nemohl být, je úplněk...

Teddy se malinkým prstíkem dotýkal Harryho velké jizvy v oblasti hrudníku. Jako by v měsíčním světle zářila a přitahovala chlapečkovu pozornost; Harry se nevzpíral, myslel na Remuse, statečně bojoval s dalším náporem slz; ne, buď silný, pro Teddyho, musíš se o něj postarat. To je to jediné, co pro Remuse a Nymfadoru ještě můžeš udělat, šeptal mu vnitřní hlásek, když kvůli tobě zemřeli...

Dost, už dost, zachrčel Harry k vlastnímu vědomí. Ten tíživý pocit viny se vracel - ne, nikdy nezmizel, pořád byl s ním, držel se ho jako klíště... ,,Tata," zamumlal ospale Teddy, prstík sklouzl po Harryho hrudi. Chlapec se zavrtěl, očka se mu zavírala; a v příští vteřině už klimbal, v bezpečí Harryho hrudi, skryt před vším špatným, před světem, před pravdou. Ne, Teddy Lupin byl na pravdu příliš malý, moc, moc malý, ubohé miminko...

,,Neboj se, Teddy," zachraplal Harry, první slza stekla po tváři, pohladila ji, dopadla do modrých vlásků a zatřpytila se v nich jako nejzářivější perla. ,,Táta se na tebe kouká..." Jste tam někde, vím to. Mami, tati... odpusťte. Odpusťte mi vy všichni, kteří jste kvůli mně zemřeli. Které jsem nedokázal zachránit.

Zjistil, že Teddy spinká. Teplý dech ho laskal na nahé hrudi, nevinné miminko se propadlo do říše snů; vidíš své rodiče, Teddy? Milovali tě, moc tě milovali. Odpusť mi to i ty, prosím... Přešel s ním k postýlce, opatrně ho do ní položil, aby ho nevzbudil. Láskyplně ho přikryl peřinkou, vytáhl mu ji až k bradě, Teddy se do ní se spokojeným povzdechem zavrtal.

Jsem tak rád, že nežiješ ve světě, v němž zuří válka, pomyslel si Harry, prsty ho jemně pohladil po vláskách. Můžeš se těšit na nové zítřky, nemusíš se jich bát... A to je dobře. Moc dobře. Spi sladce, můj maličký Teddy. Sklonil se, hebké rty se jemně otřely o čelo miminka, jehož rtíky se zformovaly do malinkého úsměvu. Ach, Teddy...

Harry cítil bolest, neskutečnou, nekonečnou, trýznivou bolest. Přestane to někdy? Přenesu se přes to? Nebo to bude bolet až do konce mého života?

Nevěděl.

Padlo jich za něj dost. Moc, příliš. Bylo to špatné, moc špatné, měl ho zastavit dřív, proklatě, vždyť mohl, slyšíš to, světe, mohl! A neudělal jsem to, neudělal, proč? Protože jsem tak velký idiot, vůbec jsem nemyslel, týdny promarněného času nicneděláním...

A pak ucítil na rameni ruku, jemnou, velkou, příjemně hřála, to teplo proudilo celým jeho tělem. Nemusel se otáčet, aby zjistil, kdo to je. To on ho vždycky brával zpět do postele, když v noci nespal, zíral do krbu, díval se z okna na nebe, tisíce hvězd, tisíce výčitek... To v jeho objetí vždycky zapomněl. Alespoň na chvilku.

,,Pojď si lehnout," zašeptal mu sametový hlas u ucha, horký dech pohladil jeho kůži, chloupky na zátylku se mu zježily. Povzdechl si, nechal silné paže, aby ho vtáhly do láskyplného objetí, ukryly ho před těmi tisíci výčitek, které se do něj zabodávaly jako ostré jehličky. Zády se opřel o pevnou hruď, díval se na hvězdy, vidíš to, světe? Jen se dívej, on miluje vraha, miluje muže, který zabil tisíce lidí...

,,Dost," proťal jeho myšlenky tichý hlas, ucítil jemné kousnutí na rameni; varuji tě, přestaň takhle přemýšlet. ,,Pojď. Pojď si lehnout."

A Harry neprotestoval, nechal se odtáhnout od té nekonečné krásy rozprostírající se po obloze. Poslední pohled na Teddyho - spí, to je dobré - a pak už zmizeli z malého pokojíku, přivřeli dveře, odešli do ložnice. Lehli si na postel, Harry zabořil tvář do nahé hrudi, ukryj mě, prosím! A Severus mu vyhověl, obtočil své paže kolem jeho těla, přitáhl si ho k sobě co nejblíž; neboj se, já tě nedám, já tě nepustím. Zabořil tvář do jeho vlasů, lechtaly ho, vtiskl do nich jemný polibek. A ucítil, jak mu hruď začínají smáčet první slané kapky, Harryho slzy. Ach, Harry. Neplakej.

,,Pššt, Harry, neplakej," šeptal, zcela nesmyslně. Harry plakal. Plakal dlouho, byly to slzy bezmoci, viny, výčitek, smutku, stesku a vzteku. A takových slz je vždycky hodně. Je těžké ten vodopád zastavit. ,,Pššt," pustil ho, do dlaní vzal jeho tváře, zvedl ji k sobě; ach, Harry. Smutné, uplakané oči se do něj zabodly, bolelo to, moc. Jak mu měl pomoct? Co měl udělat? Nechtěl, aby plakal, tak zatraceně moc to nechtěl! Drtilo mu to srdce. Ničilo ho to.

,,Promiň," zachrčel Harry, sklopil zrak. Urputně se snažil slzy zastavit, zatímco hebké polštářky palců mu je stíraly z mokrých tváří; jsem tady, nikdy neodejdu. Severus se sklonil, něžně políbil tenkou a bledou jizvu ve tvaru blesku, táhla se přes mladíkovo čelo, ale pomalu mizela. To ona všechno způsobila, ona tohle všechno začala, ach, Harry. Je mi to tak líto! ,,Promiň. Dobrý."

Chvíli bylo ticho. Ne, není to dobré, myslel si Severus, já vím, že to nikdy nebude dobré. ,,Jsem tu s tebou, ano?" zašeptal, palce stále přejížděly po lícních kostech, hladily je; nikdy tě nebudu mít dost.

,,Chybí mi. Všichni."

,,Já vím."

,,A vyčítám si to. Moc."

,,Já si to vyčítám také." A Harry zmlknul. V očích se mu zračila bolest; a omluva, při Merlinovi, byla hlubší než oceán. A pak se přelila vlna, velká a zelená, záře očí se navrátila a - Merline, objevilo se v nich tolik lásky!

,,Jsem tu s tebou," zašeptal tentokrát Harry, pozvedl hlavu, zlehka se svými rty dotkl těch jeho. ,,Omlouvám se."

,,Můžu za to já," prohlásil Severus a na chvíli se odmlčel. A pak v jeho hrudi cosi vybuchlo, jako ohňostroj; ano, byly to výčitky, zabodávaly se do jeho srdce, trhaly ho, krev rychle proudila celým tělem, tep se zrychloval. ,,Odpusť. Odpusť - kdybych tehdy neslyšel tu věštbu-"

Ne, znovu už ne, říkal si Harry zděšeně, rychle mu přiložil ukazováček na ústa, ticho, mlč! V tuhle chvíli se nenáviděl, tak moc se nenáviděl... ,,Nepokračuj. Ach, Severusi - tak moc se omlouvám! Nedošlo mi - ty za to přeci nemůžeš-"

,,Ano, můžu," zašeptal lektvarista, v černých očích plápolal smutek, je mi to tak líto! Odpusť, Harry. Za to můžu já.

,,Ne. Ne," vrtěl hlavou Harry, ,,už nikdy-"

,,Oba dva to víme," přerušil ho Severus chraplavě, hlavně žádné slzy, Harry je tady, je živý, přežil to; je v pořádku, v bezpečí, žádná věštba, žádný Voldemort.

,,Já ti přece už dávno odpustil," zašeptal Harry, dutě zíral na jeho hruď, na jizvy, které ji hyzdily a zároveň ukazovaly, jak moc je Severus silný. Ach, kolik toho musel vytrpět... Přejel po jedné z těch největších, táhla se přes prsní sval; zvedl oči, v těch zelených smaragdech problikávala otázka - řekneš mi?

Severus si povzdechl a zavrtěl hlavou. Prosím, říkaly Harryho oči, ustarané a zvědavé. Muž si povzdechl, pevně stiskl víčka k sobě; a nenáviděl se za to. ,,James Potter," procedil skrz zuby, Harry, odpusť, už ti kazím i těch pár vzpomínek na otce, odpusť-

A náhle ucítil, jak chlapcovy rty jeho jizvu jemně políbily. A další. A další. Políbil je všechny; ach, Severusi, víš, jak moc tě miluji?

,,Moc mě to mrzí," zašeptal, vysunul se nahoru, jejich tváře od sebe byly pouhých pár centimetrů. Dlaní jemně přejel po jeho tváři. Severus zavrtěl hlavou.

,,Zapomeň na to. Neměl jsem to říkat."

,,Mlč, prosím tě. Já vím, že můj táta nebyl svatý. Já taky nejsem. Ale on aspoň nebyl vrah; to já mám na rukou krev."

,,Harry," řekl naléhavě Severus, ,,zachránil jsi celý kouzelnický svět. A válka... válka vždycky přináší oběti. Ti kouzelníci a čarodějky padli dobrovolně. Věřili v lepší svět, který nám navrátíš. Odpusť si už."

Měl pocit, jako by ho znovu škrtil Zmijozelův medailon. Polkl a zavrtěl hlavou. ,,Ne, Severusi. Některé věci se nedají odpustit. A já si to neodpustím nikdy."

,,Merlin ti odpustil. Všichni ti odpustili. Zachránil jsi nás," zašeptal Severus, vtiskl mu polibek na čelo. ,,A oni nezemřeli zbytečně."

,,Ale já-"

,,Tiše. Už nic neříkej. Někdy jsi tak tvrdohlavý, Harry." Onyxově černé oči se naplnily hlubokou láskou. ,,Já vím, že některé jizvy nezmizí," opatrně mu položil dlaň na hruď, na místo, kde zběsile tlouklo srdce, ,,a nepřestanou bolet. Ale je jen na tobě, jak moc jim dovolíš, aby tě zraňovaly. A já ti pomůžu v tom, aby to bolelo co nejméně," slíbil šeptem, políbil ho na obě líce, ,,slíbil jsem ti, že budu stát po tvém boku. A ten slib spl-"

Dál se nedostal. Harry si ho za tváře přitáhl blíž k sobě, hluboce a dlouze ho políbil; tolik lásky, tolik vděčnosti! ,,Miluju tě, Severusi," zašeptal, zelené oči se zase začaly lesknout.

,,I já tebe," ujistil ho, věnoval mu malý úsměv.

,,Kolik jsi toho musel vytrpět..." znovu omámeně přejel po jizvách, jako by ho fascinovaly a zároveň k nim choval respekt. Vzpomněl si na Znamení zla. Vzal jeho předloktí a i tady pohladil malinké jizvičky. ,,Jsi tak silný... chci být jako ty."

V Severusovi zabublal smích. ,,Věř mi, že nechceš. A ty přece jsi silný," dodal jemně, ,,tady," dotkl se tam, kde mu tlouklo srdce a pak vyjel výš, ke spánkům, ,,a tady."

,,Já? Jsem slaboch."

,,Přestaň se se mnou hádat. Nebo tě proměním v Teddyho hračku." Harry si dal dlaň před pusu, tlumil smích, i zelené oči se smály. Ach, Merline, na něj byl tak krásný pohled. Jak on ho miloval... A pak se smát přestal. Zase ten pocit, co mu svíral hrdlo.

,,Remus a Tonksová," zahuhlal, ,,je mi to tak líto. A nejen oni. Brumbál, Fred, Moody-"

,,Tiše. Tiše. Já vím, Harry. Já to přece vím..." i on si povzdechl, přitáhl si k sobě chlapce blíž; nepustím tě. Černé rozcuchané vlasy ho zašimraly na bradě, chlapec svou tvář zabořil do jeho hrudi.

,,Zůstaneš se mnou, viď?"

,,Až do konce."

Harryho rty se zvlnily do úsměvu. Zavrtal se do Severusovy náruče, slibovala bezpečí; a on věděl, že ten slib bude dodržen, teď nepotřeboval žádný lektvar na spánek. Zívl, pomalu usínal. Z posledních sil ale ještě řekl: ,,Severusi? Kdo je vlastně vítězem téhle bitvy, když jsme všichni utrpěli takové ztráty?"

•••

Ke zpracování téhle jednodílovky jsem se dostala teprve včera večer, byť jsem měla už dlouhou dobu nápad v hlavě. Včera jsem k tomu měla takovou "náladu" a potřebovala jsem ty pocity alespoň maličko dostat ze sebe. A moc doufám, že se vám tahle jednodílovka líbila☺
-Mil🐢