A/N: Celá povídka je věnována mé nejmilejší sestřičce, která má dnes narozeniny a přála si nějaké milé Ginnione.

Puellainrotis doufám, že se mi povedlo tvoje přání splnit a povídku si užiješ. A abys slavila trošku déle, dostaneš rovnou tři kapitoly, každý týden jednu. Všechno nejlepší!
_______________________________________

Rusé vlasy zašustily na polštáři, jak se jejich majitelka zavrtěla a procitla z hlubokého spánku. Tiše si povzdechla, když otevřela oči a spatřila svého snoubence schouleného na druhém okraji jejich velké postele, snad aby se jí ve spánku náhodou nedotknul.

Poslední měsíce probíhaly pořád stejně. Večer odcházela spát, když Harry ještě seděl v pracovně a ve světle svící pečlivě vyplňoval protokoly a hlášení. Nebo četl spisy a psal si poznámky. Nebo cokoliv jiného, mnohem důležitějšího než jít si lehnout. Po pár týdnech už naprosto jistě věděla, že Harry neodejde do ložnice dřív, než si bude jistý, že ona už tvrdě spí, a přestala na něho čekat. 

Tiše opustila postel a s posledním pohledem na stále spícího mladého muže se vykradla z místnosti. Netušila, kdy začala ráno utíkat z postele dřív, než se Harry vzbudí, a zavírat se ve sprše. Možná v době, kdy začaly ty sny. Sny o štíhlých ladných prstech s dlouhými upravenými nehty klouzajících po její hladké kůži. Poprvé, když ten sen přišel, ji vyděsilo uvědomění, že ty ruce jsou bez nejmenších pochybností ženské, ale po pár dnech si připustila, že ji ta představa vzrušuje. A to mnohem víc než představa hrubých rukou muže.

Vystoupila ze sprchy, stále ponořená v myšlenkách. Opatrně se utřela a pečlivě se oblékla, ačkoliv si byla jistá, že až vejde do ložnice, najde jen dokonale ustlanou postel a z kuchyně se ponese vůně kávy. Zamračila se, když si uvědomila, že se s Harrym vyhýbají jeden druhému a že jsou v tom již natolik dobří, že se téměř nepotkávají. Ještě, než ona sejde do kuchyně, Harry se vytratí do sprchy. A než se Harry vrátí, bude ona už na cestě do práce. Vlastně se potkávali jen u večeře. Pokud se Harry nezdržel v práci, což bylo v poslední době docela často. 

Vešla do ložnice a posadila se na postel. Složila hlavu do dlaní a snažila se přemýšlet. Možná už bylo na čase, aby si promluvili. Dřív, než nebude cesty zpět a oni skončí v manželství, které vlastně ani jeden nechtějí. Trhla sebou, když ji to uvědomění zasáhlo. Už jako malá holka milovala Harryho Pottera a toužila po tom, stát se jeho ženou, ale teď, když to měla na dosah, si začínala uvědomovat, že to byl jen dětský sen a realita je jiná. Ne, že by Harry byl špatný chlap, naopak, ale ona začínala mít pocit, že problém bude možná právě v tom, že je chlap. 

Vydala se do kuchyně, aby našla obvyklý šálek kávy a snídani. Harry byl opravdu zvláštní muž. Nemyslela si, že by některého z jejích bratrů napadlo udělat své partnerce snídani. U některých si nebyla ani jistá, jestli by to vůbec dokázali. Pobaveně se ušklíbla při vzpomínce na Rona, který byl schopný spálit snad i vodu. Nedivila se, že si Hermionu nedokázal udržet. Nikdy úplně nepochopila, co chytrá a krásná Hermiona na jejím bratrovi viděla. Zasněně se usmála při vzpomínce na poslední Vánoce, které trávili v Doupěti všichni společně. Darovala tehdy Hermioně sponu do vlasů a ta ji poprosila, aby jí je pomohla sepnout. Pamatovala si, jak jí prameny hebkých vlasů prokluzovaly mezi prsty a jak si užívala probírat se vlasy druhé dívky. 

Ze zasnění ji vyrušilo klapnutí dveří od koupelny v přízemí, které značilo, že Harry už se svou ranní sprchou skončil a za chvíli se objeví. Rychle vrhla pohled na hodiny a se zamumlanou nadávkou chytila do ruky toast, napila se kávy a vyběhla ke dveřím, aby se mohla přemístit do práce. Rozhovor s Harrym musí ještě pár hodin počkat. 

Odpoledne se z práce přemístila do malého parku kus od domu a dál šla pěšky, potřebovala se uklidnit a utřídit si myšlenky. Nebyla si jistá, jak to Harrymu říct, ale uvnitř věděla, že rozchod je nejlepší řešení. Ztracená v úvahách došla až k domu a otevřela dveře. Zmateně nakrčila čelo, když jí padl zrak na vysoké kozačky stojící v předsíni. Dámské kozačky. A zcela určitě ne její, stejně jako kabát visící na háčku vedle dveří. Že by zde Harry někoho měl? Nějakou ženu? To se mu vůbec nepodobalo. Opatrně došla ke dveřím od kuchyně, ze které slyšela tlumené hlasy a nakoukla dovnitř. Pohled, který se jí naskytl, jí vyrazil dech. 

Harry stál u stolu, lehce se o něj opíral zadkem a pobaveně sledoval Hermionu, která seděla na jejich kuchyňské lince, v rukou svírala hrneček horké čokolády, jejíž sladká vůně se linula místností, a kývala bosýma nohama ve vzduchu. 

„Nevím, co tě to napadlo, jít sem pěšky,“ uchechtl se Harry a zavrtěl hlavou. „Navíc v takových botách. Budeš mít puchýře.“ 

Ginny padl zrak na Hermionina chodidla, kterými druhá dívka právě zakroužila ve vzduchu. Pokračovala pohledem přes štíhlá lýtka k pěkně tvarovaným kolenům a na stehna, která mizela pod látkou úzké sukně. Namáhavě polkla. Zatřepala hlavou, aby se zbavila dotěrných myšlenek a potichu zacouvala zpět do chodby. Nechtěla, aby si mysleli, že je špehuje. 

Odhodila tašku na botník a postavila svoje pohodlné sportovní boty vedle Hermioniných kozaček. Zamračila se na ten kontrast. Ona nikdy nebude schopná být tak elegantní a sexy jako Hermiona. 

„Ahoj, Ginny,“ pozdravil ji Harry, který vykoukl z kuchyně, když zaslechl šramot. „Je zde Hermiona.“

„Myslela jsem si to,“ pousmála se zrzka a kývla hlavou směrem ke kabátu, vedle kterého si pověsila svoji bundu. Z botníku si vzala tašku a vydala se za Harrym, který zmizel zpátky do kuchyně. 

Pohled na Hermionu, která právě seskakovala z jejich kuchyňské linky, aby se s ní mohla pozdravit objetím a polibkem na tvář, zanechal Ginny téměř bez dechu. Pozorně sledovala ladné pohyby starší dívky a nemohlo jí ujít ani lehké cuknutí ve tváři, když Hermiona došlápla na pohmožděné chodidlo. 

„Ahoj, Hermiono,“ zašeptala, když se k ní Hermiona přiblížila a zhluboka se nadechla její vůně. Vždycky se jí líbilo, jak druhá dívka voní, ale nikdy v tom nehledala hlubší význam. „Posaď se,“ usmála se a kývla hlavou ke stolu, když se od sebe odtáhly. Pocit ztráty, který ji přepadl, se rozhodla ignorovat. 

Vděčný úsměv, který jí Hermiona věnovala, rozechvěl Ginny vnitřnosti. Trošku se začervenala a aby od sebe odvedla pozornost, obrátila se k blízké skříňce a vyndala balíček sušenek. Dala si chvíli na uklidnění, když rovnala jednotlivé kousky pečiva na talířek a na půl ucha poslouchala Harryho a Hermionino povídání o práci. Z konvičky si nalila bylinkový čaj a usadila se ke stolu přisunujíc talířek blíž k Hermioně. 

Poslouchala melodický hlas Harryho nejlepší kamarádky a nechala se unášet vzpomínkami. Viděla sama sebe, jak ve škole pláče své starší spolužačce na rameni, když začal Harry chodit s Cho Changovou. Vzpomínala, jak se pokoušela Hermionu utěšovat, když se Ron choval jako idiot. Nostalgicky se pousmála při vzpomínce na to, jak se v to léto hned po škole chodili koupat k rybníku blízko Doupěte. Pamatovala si, jak Hermiona ležela na dece, ve svých štíhlých prstech svírala knihu a jen občas pohledem zkontrolovala dovádějící kamarády. 

Zrak jí automaticky sklouzl na Hermioniny ruce. Štíhlé prsty obepínaly hrneček, palec lehce klouzal po oušku v drobných pohlazeních. Ginny zaujatě sledovala drobné ženské ruce s upravenými dlouhými nehty, jak opatrně uchopili máslovou sušenku a vložili ji mezi růžové rty. Fascinovaně pozorovala jazyk, který vyklouzl ze svého úkrytu a posbíral drobečky, které ulpěly, kde neměly. Uvědomění, že jsou to ty ruce, které vídá ve svém snu, v tom snu plném vášně a lásky, který se jí zdá každou noc už několik týdnů, do ní udeřilo jako blesk. Zavřela oči a snažila se vzpamatovat. Tohle přece nebylo možné. Nemohla snít o bývalé přítelkyni svého bratra. A už vůbec ne o nejlepší kamarádce svého snoubence. Tohle bylo špatně. Strašně špatně. 

„Jak jdou přípravy na svatbu, Ginny?“ oslovila ji najednou Hermiona a upřela na ni zkoumavý pohled. 

Ginny sebou trhla a vyplašeně se na Hermionu zadívala. 

„No, ehm, já…“ zakoktala se a vrhla pohled na Harryho, jako by se od něho mohla dočkat pomoci, ale ten upřeně sledoval svoje ruce a tvářil se, že se ho to netýká. „V pohodě, asi,“ vydechla nakonec a zvedla se od stolu. „Já… Zapomněla jsem, že mamka chtěla s něčím pomoct. Omlouvám se,“ chrlila ze sebe cestou ke krbu. „Nečekejte na mě. Ahoj.“ Aniž by počkala na odpověď, byla pryč. 

Harry zmateně koukal na krb a přemýšlel, co se stalo. Vždyť Ginny chtěla svatbu. Proč o tom najednou nechtěla mluvit? Proč utekla? Ucítil na sobě Hermionin zkoumavý pohled a vnitřně se otřásl. Tušil, že ho čeká vážný rozhovor. 

„Harry?“ začala Hermiona opatrně, ale z jejího tónu bylo patrné, že očekává odpovědi. „Co se mezi vámi děje?“ 

„Ehm, no…“ zamumlal Harry a nervózně se poškrábal ve vlasech. „Nevím, Hermiono,“ přiznal nakonec neochotně a rozhodil rukama. „Mám pocit, že je s námi něco špatně.“ 

„Harry,“ povzdechla si Hermiona, „to vidím sama, že je něco špatně. Ginny byla celý večer mimo. Kromě asi dvou vět nepromluvila, celý večer jste se na sebe pořádně nepodívali, nedali jste si pusu, nic. A to ani nemluvím o tom, že při zmínění vaší svatby, která má být už za pár měsíců, jsi se tvářil, jako bys zde ani nebyl a Ginny utekla.“ 

Harry sledoval, jak Hermiona počítá na prstech a postupně zvyšuje hlas, a sesouval se na židli stále níž a níž. 

„Neklape nám to,“ zamumlal a unaveně si protřel oči.

Hermiona si založila ruce na hrudi a pozvedla obočí na znamení, že tato odpověď jí nestačí. 

„Asi za to můžu já,“ povzdechl si Harry a upřel pohled z okna. „Já… Mám Ginny rád, moc rád, ale… Miluju někoho jiného.“

„Harry Pottere,“ zavrčela Hermiona a nebezpečně se k němu naklonila, „chceš mi snad říct, že Ginny podvádíš?“ 

„Ne,“ vyjekl vyděšeně Harry a zběsile vrtěl hlavou, „to ne. Vždyť on ani neví, že ho miluju.“ 

Že řekl moc, mu došlo ve chvíli, kdy Hermiona zalapala po dechu. Skryl obličej ve svých dlaních, připravený na to, že právě ztratil svoji nejlepší kamarádku. Lehký dotek ruky na jeho rameni ho překvapil. 

„Harry,“ zašeptala Hermiona a v hlase jí znělo pochopení, „proč jsi nikdy neřekl, že jsi gay?“ 

„Já… Nevěděl jsem to. Nikdy mě to nenapadlo. Byl jsem s Ginny a byl jsem šťastný. Všechno bylo v pořádku. Ale pak… Potřeboval jsem pomoc s případem. Šel jsem za ním a… vidět ho po takové době bylo zvláštní. On… byl stejný a přesto jiný. Klidný, majestátní, sexy. Začalo se mi o něm zdát. Ve dne jsem na něj myslel, v noci jsem o něm snil. Nakonec jsem si připustil, že jsem gay, ale nedokázal jsem to říct Ginny. Začal jsem se jí vyhýbat. Ze začátku to vypadalo, že jí to vadí, ale po několika týdnech svoji snahu o naše opětovné sblížení vzdala. Míjíme se, Hermiono. Chodíme kolem sebe po špičkách a ani jeden nevíme, co s tím.“ 

Hermiona zamyšleně sledovala mladého muže před sebou. Chápala ho. Přiznat se někomu se svojí orientací nebylo lehké, navíc, když to měla být jeho snoubenka, které měl sdělit, že je vlastně na muže. Vůbec mu tu situaci nezáviděla. 

„Harry,“ zamumlala a chytila ho za ruku, „vím, že je to těžké…“ 

„To nemůžeš vědět,“ vyštěkl, aniž by ji nechal domluvit. „Ty nejsi ta divná, kterou přitahuje stejné pohlaví. Jsem zrůda,“ vyprskl a rozhodil rukama. 

„Ale vím, Harry,“ pronesla pevně. On jí pravdu řekl, teď byla řada na ní. „Víš, jaký byl pravý důvod mého rozchodu s Ronem? Nebylo to, že jsme každý jiný a máme jiné cíle, tak jak jsme to podali rodině. Ne. Ve chvíli, kdy Ron začal mluvit o svatbě a dětech, jsem zpanikařila. Šla jsem do mudlovského baru a opila se. Matně si vybavuji, jak si ke mně přisedla nějaká holka a já se jí začala svěřovat. Vůbec netuším, co jsem jí napovídala,“ zamumlala zahanbeně a pokrčila rameny, „víš, že neumím pít. Každopádně si až moc dobře vybavuji, jak jsem se ráno probudila nahá, omotaná kolem štíhlého dívčího těla.“ 

Harry se v tu chvíli nezmohl na víc, než němé otevírání a zavírání pusy. Tohle tedy absolutně nečekal. 

„Tehdy jsem vyděšeně utekla,“ přiznala Hermiona a konečně se podívala Harrymu do očí. „Ještě ten den jsem se s Ronem rozešla. Nechtěla jsem mu ublížit víc, než bylo nutné, takže jsem mu neřekla úplnou pravdu,“ přiznala a sklopila pohled. „Dlouho jsem nad tím, co se stalo, přemýšlela, a nakonec jsem došla k tomu, že mě opravdu více přitahují dívky.“ 

„A… ta holka?“ nadhodil Harry tázavě, když alespoň částečně zpracoval nové informace. 

„Už jsem ji nikdy neviděla,“ přiznala Hermiona a zavrtěla se na židli. „Stejně by to neklapalo. Já…“ zarazila se a přemýšlela, kolik toho může Harrymu říct. „Jsem zamilovaná,“ vydechla nakonec téměř neslyšně. „Ale ona je zasnoubená. S mužem.“

Harry sledoval smutek a beznaděj, které se objevily na tváři jeho nejlepší kamarádky. Nechtěl ji vidět trpět, ale netušil, jak jí pomoci, a tak jen sevřel její drobnou dlaň ve své větší. 

„Ale o mě teď nejde,“ pousmála se Hermiona po chvíli, kdy si užívala ten prostý dotyk, „teď jde o tebe a Ginny. Musíš si s ní promluvit. Takhle se jen oba trápíte. Dej jí šanci, aby si našla někoho, kdo ji bude milovat, tak jak si zaslouží.“ 

Harry pozorně sledoval Hermionu, která se snažila znít vesele, ale i on slyšel potlačovaný smutek v jejím hlase. Naklonil hlavu na stranu a zamyslel se nad dnešním večerem. Hermiona přišla oblečená a nalíčená, jako by se chtěla někomu obzvlášť líbit. A ve světle posledních zjištění si odvodil, že jemu to určitě nebylo. Než Ginny přišla, všiml si, že Hermioně několikrát zaletěl pohled ke dveřím, jako by na někoho čekala. A když pak seděli u stolu, Hermiona několikrát nenápadně koukala na Ginny místo na něho, i když mluvila s ním. Málem se praštil do čela. Merline, co on byl za bystrozora, když si nevšiml, že jeho nejlepší kamarádka je zamilovaná do jeho snoubenky. 

„Harry,“ ozval se dívčí hlas a pronikl skrz jeho myšlenky. 

„Ano, Hermiono?“ uculil se na ni a snažil se krotit svoje pobavení. Nejprve musí zjistit, jestli má Hermiona u Ginny alespoň malou šanci. Nechtěl ji přivést do rozpaků. 

„Harry Jamesi Pottere,“ zavrčela Hermiona mírně naštvaně, „vážně nevím, co je k smíchu na tom, že Ginny ubližuješ.“ 

Kdyby si Harry nebyl jistý už před chvílí, tato reakce by mu jeho domněnky naprosto potvrdila. Ovládl svůj výraz a zatvářil se kajícně. Nakonec, Hermiona měla pravdu. Jako vždycky. 

„Promiň,“ zamumlal a sklopil pohled na stůl. „Promluvím si s ní. Brzy.“ 

„Dnes, Harry,“ vyštěkla na něho tak prudce, až sebou trhnul. „Trápíte se už dost dlouho, tak to neprodlužuj,“ dodala o poznání jemněji a věnovala mu drobný úsměv. 

Když Hermiona odešla, usadil se v křesle u krbu s hrnečkem čaje a přemýšlel. Ginny byla v posledních týdnech zvláštní. Dříve se ho snažila přesvědčit ať jde spát s ní, snažila se s ním zavést rozhovor, dělat něco společně. Ale teď si uvědomoval, že od určité doby se mu začala vyhýbat stejně, jako on se vyhýbal jí. Nakonec možná ten rozhovor nebude tak strašný, jak si původně myslel. 

Zahučení v krbu ho vytrhlo z myšlenek. Opatrně se postavil a vydal se Ginny naproti. Při pohledu na výraz v její tváři ho píchlo u srdce. Hermiona měla pravdu, trápil ji už dost dlouho. 

„Ginny,“ zašeptal měkce a lehce k ní natáhl ruku, „můžeme si promluvit?“ 

Jeho otázku následoval prudký nádech a pomalý výdech. Ginny zavřela oči a chvíli mlčela, než vložila svoji ruku do jeho. 

„Samozřejmě,“ zamumlala, „stejně jsem to chtěla udělat, tak proč ne teď.“ 

Usadili se u krbu, Harry přivolal z kuchyně druhý hrnek a nalil Ginny z konvičky čaj. Chvíli mlčeli, snažíce se přijít na to, jak začít. 

„Ehm,“ odkašlal si Harry a rozhodl se do toho skočit po hlavě. „Omlouvám se, Ginny. Vím, že nám to neklape. Je to moje vina, že nedokážu být takovým partnerem, jakého si zasloužíš. Já…“ zarazil se. Jak má říct ženě, která ho miluje, že on to nedokáže? 

„To je v pořádku, Harry,“ pousmála se a lehce mu stiskla ruku, než se odtáhla a opřela se do křesla. „V poslední době jsem hodně přemýšlela a ani já tě nemiluju tak, jak by správná snoubenka měla.“ 

Harryho šokovaný pohled by ji normálně rozesmál, ale teď byla moc vyčerpaná. Dnešní den pro ni byl emocionální kolotoč a teď netoužila po ničem jiném, než jít spát a alespoň na chvíli na vše zapomenout. 

„Ještě bych ti měl říct něco,“ povzdechl si Harry, když se z Ginniny reakce trochu vzpamatoval. „Já… Merline, tohle je těžké,“ zamumlal sám sobě a zhluboka se nadechl, než vychrlil: „Jsem gay. Vím, že se teď asi strašně naštveš, ale nevěděl jsem to. Přísahám. A když mi to došlo, bylo pozdě. Prosím, věř mi, že jsem ti nechtěl ublížit.“ 

Teď byla řada na Ginny, aby na Harryho šokovaně zírala. Hlavou jí vířily myšlenky. Proto se jí vyhýbal? Proto s ní nespal? Bylo by možné, že oni oba… Začala se hystericky smát. 

„Ginny,“ hlesl Harry, který nechápal, co její reakce znamená. „Zlobíš se?“ 

„Ne, Harry, nezlobím,“ zarazila jeho obavy, „jen… Bylo toho dneska moc.“

„Já vím,“ zamumlal a pousmál se, „a Hermiona tomu asi taky úplně nepomohla.“

Se zájmem sledoval, jak sebou Ginny trhla, když uslyšela jméno druhé dívky, tváře jí zčervenaly a uhnula pohledem, než tiše zamumlala: „To ne.“

„Ginny?“ opatrně ji oslovil a lehce sevřel její rameno. „Víš, že tě mám rád a že, když budeš cokoliv potřebovat, jsem tu pro tebe, že ano?“ 

„Děkuji, Harry. Já…“ zarazila se a zavřela oči. „Měla bych jít spát,“ zamumlala nakonec a rychle odešla z místnosti. 

Harry ještě dlouho koukal na dveře a přemýšlel, než se začal usmívat. Možná, že nakonec budou alespoň ony šťastné.