Rusé vlasy zašustily na polštáři, jak se jejich majitelka zavrtěla a procitla z hlubokého spánku. Zamračila se, když otevřela oči a uviděla druhou stranu postele nedotčenou. Vyklouzla zpod přikrývky, přes noční košili si oblékla župan a v měkkých papučích tiše seběhla do přízemí. Zarazila se ve dveřích obývacího pokoje, kde na gauči, zkroucený v nepochybně velmi nepohodlné poloze, spal Harry Potter. Pobaveně a trochu nechápavě zavrtěla hlavou a opatrně vycouvala ze dveří.

Zatímco připravovala snídani, přemýšlela, co bude dál. Dům byl Harryho, měla by to být tedy ona, kdo odsud odejde. Představila si, že by se vrátila do Doupěte k rodičům a zbylým sourozencům a otřásla se. Milovala svoji rodinu, ale za tu dobu, co žila s Harrym, si zvykla na určitou svobodu a samostatnost. Její matka byla úžasná žena, ale měla tendenci všechny okolo komandovat a ji, jako jedinou dceru, možná ještě o trochu víc než ostatní děti. Momentálně bydleli v Doupěti ještě Percy a Ron. A Charlie, když párkrát do roka přijel z Rumunska, ale pravidelně se tam objevovali i ostatní sourozenci s jejich partnery a dětmi. Prostě pořád bylo živo a tomu už ona odvykla.

Vylekalo ji opatrné odkašlání.

„Dobré ráno," zamumlal Harry stojící ve dveřích a rozpačitě se podrbal ve vlasech.

„Dobré ráno," věnovala mu nejistý úsměv a nalila mu kávu. „Mohl jsi přijít spát do ložnice," upozornila ho, když viděla, jak si opatrně sedá s rukou přitisknutou v kříži.

„Zdálo se mi to hloupé," zamumlal a zašklebil se, když se natáhl pro cukr a zády mu projela strašná bolest.

„Harry," povzdechla si Ginny, uchopila ho za ruku a lehce stiskla, „je to tvůj dům. Tvoje ložnice. A tvoje postel. To já bych měla odejít. Jen... " zhluboka se nadechla a zadívala se Harrymu do očí. Tohle byla ideální příležitost se zeptat, musela ji využít. „Mohla bych zde zůstat aspoň pár dní? Jen do té doby, než si něco najdu. Já... Nechci se vracet k našim."

„Samozřejmě, Ginny. Můžeš zde zůstat, jak dlouho budeš chtít," usmál se Harry s pochopením. Strávil v Doupěti mnoho času, takže mu bylo jasné, proč chce mít Ginny raději vlastní bydlení.

„Vlastně," protáhl zamyšleně, „nemusíš vůbec spěchat se stěhováním. Místa je zde dost pro nás oba. Udělal bych si pokoj z té prázdné místnosti v patře a ty si můžeš nechat ložnici. Teda," zarazil se a s obavou se podíval na Ginny, „pokud by ti nebylo nepříjemné bydlet se mnou."

„To by bylo skvělé, Harry," zajásala Ginny, která se snažila sama sebe přesvědčit, že má z jeho návrhu radost proto, že se nemusí stěhovat, a ne kvůli šanci, že alespoň občas uvidí Hermionu. „Ale teď musím do práce," vyjekla, když jí padnul pohled na hodiny, a vyběhla směrem do teď už asi jenom její ložnice.

Harry dorazil do práce s několikaminutovým zpožděním způsobeným narušením jejich ranní rutiny a přesně jak očekával, našel před dveřmi své kanceláře přecházet nervózní Hermionu.

„Ahoj, Hermi. Děje se něco?" rozhodl se ji trochu pozlobit, ačkoliv mu důvod její přítomnosti byl celkem jasný.

Hermiona na něho vrhla pohled, který by slabší jedince dokázal vyděsit, a kývnutím mu naznačila, že s ním chce mluvit v soukromí.

„Dáš si něco?" zeptal se Harry sotva vstoupili do jeho kanceláře a ukázal ke stolečku a dvěma křesílkům u okna. „Mám zde výborný čaj. Víš, jak je ta čajovna dva bloky odtud? Míchají ho tam speciálně pro mě. Je to směs..."

„Harry," zavrčela Hermiona podrážděně, „nesnaž se to zamluvit a řekni mi, co chci vědět."

Harry nasadil tak nechápavý výraz, že kdyby ho Hermiona dokonale neznala, tak by mu snad i uvěřila, že neví, na co se ptá, ale protože ho znala, jeho pokusy vyhnout se odpovědi ji jen více popudily.

„Tys jí to neřekl," obvinila ho a probodávala ho zklamaným pohledem, div, že na něj výhružně nenamířila prstem.

„Řekl," vyhrkl Harry dřív, než se jeho kamarádka stihla nadechnout a zahrnout ho spoustou výčitek.

Několik vteřin si užíval Hermionin nevěřícný výraz a emoce střídající se na její tváři. Rozpoznal úlevu, naději, ale i strach.

„Jak..." zadrhla se a na chvíli zavřela oči, aby dostala emoce pod kontrolu. „Jak to vzala?"

Harry ji musel obdivovat. Nedokázal si představit, že by byl na jejím místě. Že by miloval přítele své nejlepší kamarádky a musel poslouchat o jejich plánované svatbě, a nakonec o jejich rozchodu. Bylo mu jasné, že Hermiona předpokládá, že se Ginny jejich rozchodem trápí. On sám to ještě včera očekával taky.

„Nad očekávání dobře," pousmál se a podal Hermioně hrnek čaje, který pár mávnutími hůlkou připravil. „Vlastně mi řekla, že ani ona mě nemiluje a že už si se mnou taky chtěla promluvit," přiznal a znovu nechápavě zakroutil hlavou, když si tu situaci znovu přehrával v paměti.

„To je... " zamumlala Hermiona a zmateně se mračila do hrnku ve svých rukách. „Nečekané," dokončila po chvíli ticha, kdy hledala správné slovo.

„To ano," přisvědčil Harry a pobaveně sledoval, jak Hermiona usilovně přemýšlí.

„Dokonce jsem jí řekl, že jsem gay," přiznal po další chvíli zamyšleného ticha, které narušovalo jen cinkáním lžičky o porcelán, jak si Harry míchal svůj čaj.

Hermionina hlava vyletěla prudce vzhůru.

„A? Jak reagovala?" zeptala se zároveň dychtivě a nervózně.

„Dobře. Vlastně to vypadalo, jako by ji to pobavilo," rozhodl se Hermionu ještě trošku vyprovokovat.

„Pobavilo?" zamumlala nechápavě a upřela na Harryho pohled, který jasně říkal, že chce vysvětlení, ale to jí Harry nehodlal dát.

„Na mě se nedívej, já netuším, co to mělo znamenat. Můžeš se jí zeptat," navrhl nevinně.

„Kdoví, kdy ji uvidím," zamumlala Hermiona a sklopila hlavu zpět k čaji, jako by z něho chtěla vyčíst odpověď. Rychle dopila, odložila hrneček a vstala. „Musím jít. Děkuji za čaj, Harry."

„Nechceš přijít v pátek na večeři, Hermi?" zeptal se, když už sahala po klice. „Ginny i já tě rádi uvidíme," doplnil s potutelným úsměvem.

„Cože?" vydechla Hermiona a podezřívavě Harryho sledovala. Začínala mít neodbytný pocit, že si z ní dělá legraci.

„Domluvili jsme se, že Ginny zatím zůstane bydlet u mě," vysvětlil Harry a pokrčil rameny, jako by to byla úplně běžná situace. „Což mi připomíná, že si musím po práci skočit koupit novou postel. Odmítám strávit další noc na gauči," zabrblal a opatrně se protáhl.

Když večer dorazil domů, pozdravil Ginny, která vařila večeři a vydal se do prázdného pokoje v poschodí. Původně zde chtěli vybudovat dětský pokoj, ale dnes už bylo jisté, že žádné společné dítě určitě mít nebudou. Povzdechl si, když si uvědomil, že asi brzo skončí v tomto domě úplně sám. Protože ten, se kterým by chtěl strávit svůj život, o něho nikdy nebude stát.

Rychle zahnal chmurné myšlenky, vytáhl hůlku a začal s úpravami. Rozhodně zde bylo potřeba uklidit, zašklebil se, když spatřil vrstvu prachu na parapetu. Po pár minutách práce mohl konečně vytáhnout zmenšené krabice z kapsy hábitu.

Když o půl hodiny později vešla Ginny, aby ho zavolala k večeři, nestačila se divit.

„Tys to myslel vážně?" vydechla překvapeně. „Myslela jsem, že ti přeci jen nechám ložnici. Je to přece tvůj dům."

Harry jen mávl rukou a upravil polohu postele, aby byla blíž k oknu.

„To je v pořádku, Gin. Já moc místa nepotřebuji. A asi nehrozí, že by se na tom něco změnilo," dokončil šeptem, když se díval na prostou úzkou postel, kterou si pořídil.

„Harry?"

„To je v pořádku, Ginny," usmál se posmutněle a vyrazil ke dveřím. „Abych nezapomněl," vyhrkl, když sahal po klice, „v pátek přijde na večeři Hermiona."

Ruměnec na tvářích jeho expřítelkyně byl dostatečně výmluvný a Harry začínal spřádat plán.

Páteční večer se přihnal obrovskou rychlostí nebo tak to Ginny alespoň připadalo.

Harry pobaveně sledoval, jak jeho, teď už jen spolubydlící, pečlivě plánuje menu a sepisuje seznam na nákup. Když přišla ve čtvrtek z práce o několik hodin později, protože si dle jejích slov byla koupit něco slušného na sebe, málem se rozesmál nahlas. Nejprve mu to přišlo zábavné, ale když se nad tím později, když ležel sám ve své posteli, zamyslel, uvědomil si, že jí závidí.

Vzpomínal na začátky jejich vztahu. Nejistotu, obavy, snahu se tomu druhému líbit. Schoulil se do klubíčka a otřel si neposlušnou slzu, která mu vyklouzla při uvědomění, že s tím, koho miluje, to nikdy nezažije. Sklíčený a ponořený v beznaději upadl do neklidného spánku, jediného času, který mohl trávit s člověkem, se kterým celým svým srdcem toužil být.

Celý další den byl mimo. Jeho podvědomí ho v noci zavedlo dál než obvykle a probuzení do reality v něm vyvolalo silný pocit frustrace. Naštěstí pro jeho okolí, zločinci nezaháleli, a tak si mohl svůj vztek alespoň částečně vybít v práci. Když večer dorazil domů, byl vyčerpaný, ale mnohem klidnější než ráno.

Ginny nervózně pobíhala po kuchyni, na sobě měla těsné džíny a elegantní halenku. Dlouhé vlasy, vyčesané do culíku posazeného vysoko na hlavě, se jí pohupovaly na zádech.

„Sluší ti to," poznamenal Harry stojící ve dveřích, až sebou Ginny, která byla ponořená v myšlenkách, polekaně trhla.

„To už je tolik hodin?" vyjekla místo pozdravu a vrhla na Harryho vyděšený pohled. „Prostři stůl, rychle."

„Ginny, klid, je to jen Hermiona," pokusil se ji uklidnit, když kouzlem rovnal ubrus na stole. Že nezvolil vhodná slova mu došlo ve chvíli, kdy Ginny zbledla.

„No právě," zamumlala si pro sebe a sklonila se k troubě, aby Harry neviděl, jak najednou zrudla.

Hermiona dorazila přesně ve chvíli, kdy skončili s přípravami. Ginny si nervózně uhladila halenku a znovu srovnala ubrus, tentokrát ručně, zatímco se Harry vydal přivítat jejich kamarádku.

„Tobě to dnes taky nebývale sluší," podotkl a spiklenecky na Hermionu mrkl.

Mladá žena se zarazila. Mohl Harry něco tušit? Když ještě byli ve škole, tak nikdy nebyl obzvlášť všímavý, ale za těch několik let se hodně změnilo. Mohl to poznat? Snažila se být nenápadná, ale možná jí k druhé dívce zaletěl pohled častěji nebo na ní ulpěl déle. Zkoumavě se na svého nejlepšího přítele zadívala. Co tím jen myslel? A řekl taky? To by znamenalo, že nebyla jediná, kdo si dal na svém vzhledu záležet. Že by Ginny? Ale proč? Kvůli Harrymu? Ale podle toho, co jí říkal, spíš ne. Že by kvůli... Rychle svým myšlenkám zakázala ubírat se daným směrem. Byl to nesmysl. Ginny byla na muže. Celé roky milovala Harryho a pokud bude milovat někoho jiného, bude to zase muž.

Rychle dokončila odkládání kabátu a šály a pokusila se ovládnout svůj výraz, když se otáčela k Harrymu, aby ho následovala do kuchyně, kde na ně už čekala Ginny.

Hermiona se zarazila mezi dveřmi, když mladší dívku uviděla. Byla nádherná. Elegantní a svůdná. S lehkým ruměncem, který se jí rozléval po tvářích byla neodolatelná.

Ginny se pod Hermioniným pohledem ještě trochu víc začervenala. Rychle očima přeběhla po druhé dívce a zjistila, že má zase sukni. Těžce polkla. Hermiona měla krásné nohy, určitě by se za ní kdejaký muž otočil, kdyby ji potkal na ulici. Ta myšlenka ji vytrhla z tranzu. I kdyby přiznala své city, neměla šanci. Rychle zamrkala, aby zahnala slzy, ale smutek z tváře dostat nedokázala.

„Ahoj," pípla a pokynula Hermioně ke stolu, „posaď se, večeře bude hned."

„Ahoj Ginny," zamumlala Hermiona zmatená ze zrzčiny změny výrazu a se sklopeným zrakem se posadila ke stolu. Nikdy si o sobě nemyslela, že je naivní, ale teď na chvíli pocítila nesmyslnou naději. Měla by se vzpamatovat.

Harry se zoufale podíval na své kamarádky. Co se sakra stalo? Proč...? Málem se plácl do čela. Vždyť si obě myslí, že se té druhé líbí muži. Merline, vždyť Hermiona roky chodila s Ginniným bratrem. A Ginny byla ještě před pár dny zasnoubená s ním. Nebyl si jistý, co má dělat teď. Nechtěl zradit Hermioninu důvěru. A Ginny se k tomu, že by se jí líbily dívky zatím ani nepřiznala. Snad seberou odvahu samy, zadoufal, když si sedal ke stolu.

Během večeře se snažil obě dívky vtáhnout do konverzace, ale moc se mu to nedařilo. Nálada byla napjatá a on už začínal být zoufalý.

Sova z ministerstva klepající svým malým zobáčkem na okno, se v tu chvíli pro Harryho stala vítaným vysvobozením. Potřeboval se trochu rozptýlit. Rychle přečetl zprávu a omluvil se, než odspěchal do své pracovny pro spis, který jeho kolega nutně potřeboval. Aspoň budou mít Ginny s Hermionou chvilku soukromí.

Hermiona mezitím nenápadně sledovala Ginny, která vypadala smutně. Začala mít strach, že ten rozchod nebrala tak dobře, jak Harry tvrdil.

„Ginny," zašeptala opatrně, když si byla jistá, že je Harry mimo doslech, „jsi v pořádku?"

Nebyla si jistá, jestli chce slyšet odpověď, ale na Ginny jí záleželo a pokud se potřebovala vypovídat, ona zde pro ni chtěla být i přes všechnu bolest, kterou jí to způsobí.

„Jistě," usmála se Ginny a konečně se podívala Hermioně do očí. Starost, kterou tam uviděla, jí vyrazila dech.

„Vážně?" nenechala se Hermiona odbýt. Ginny byla smutná a ona chtěla vědět proč. „Ten rozchod... Vím, jak jsi byla do Harryho zamilovaná," zkoušela to dál a doufala, že se jí Ginny svěří.

„To je v pohodě, vážně. Nepatřili jsme k sobě. Jen..." zarazila se najednou Ginny a v jejím pohledu se mihla panika, když vytřeštila oči.

„Co se děje?" vyjekla Hermiona a v náhlém popudu uchopila Ginny za ruku.

„Ehm," odkašlala si nervózní zrzka s pohledem upřeným na štíhlé prsty svírající její dlaň. V ten moment vůbec nevěděla, co chtěla říct. „Eee, co... Jo, naši. Ještě to neví. Budou vyvádět. Hlavně Ron. A z nedělního oběda mě nic neomluví," povzdechla si a snažila se zůstat v klidu a ani se nehnout, aby náhodou nenarušila ten nečekaný dotek.

„Ach, Ginny," povzdechla si Hermiona a automaticky pohladila palcem hřbet dlaně mladší dívky. Nevěděla, co říct. Chtěla by Ginny uklidnit, zbavit ji strachu, ale nemohla jí lhát a věděla, že Ron bude řádit. Znala ho.

Harry, který scénu sledoval ode dveří si opatrně odkašlal a sledoval, jak sebou obě jeho kamarádky trhly. Hermiona se zatvářila provinile, když stahovala svoji ruku a Ginny zrudla a uhnula pohledem. Protočil očima a v duchu si udělal poznámku, že si s nimi musí promluvit. S oběma. Ale teď bylo třeba vyřešit něco jiného.

„Gin? Zaslechl jsem, co jsi říkala," přiznal opatrně a stiskl jí rameno, když okolo ní procházel zpět k oknu, aby poslal sovu zpět na ministerstvo. „V neděli půjdu do Doupěte s tebou a vysvětlím jim to."

„Jsi si jistý?" zašeptala, ale v hlase jí zněla naděje, že nebude muset své rodině čelit sama. „Znáš Rona. Co když..."

„Samozřejmě, že půjdu. Jsme přátelé a ti si pomáhají, ne?" pronesl vážně a vesele se zašklebil, když dodával: „Porazil jsem Voldemorta, Ron mě nevyděsí."

Smích, který po jeho poznámce vypukl, konečně uvolnil napjatou atmosféru, jež mezi nimi do té doby panovala.

Když se o hodně později s Hermionou loučili, navrhl Harry, že by mohli pořádat taková setkání pravidelně a obě mladé ženy více než ochotně souhlasily.

Tak začaly jejich pravidelné páteční večeře, kdy se sešli buď u Harryho s Ginny nebo u Hermiony v jejím málem bytě blízko ministerstva, dali si večeři, víno a povídali si dlouho do noci.

Mezitím si Harry počíhal na ministerstvu na Hermionu, aby jí naznačil, že by mu vážně nevadilo, kdyby se pokusila svést jeho bývalou snoubenku. Hermiona se sice snažila tvářit, že vůbec neví, o čem mluví, ale záblesk naděje v jejím pohledu Harrymu neunikl.

S Ginny to bylo horší. Sice spolu bydleli a viděli se každý den, možná dokonce častěji, než když byli zasnoubení, ale o některých věcech spolu nemluvili a, i když si byl vlastně jistý, že má Ginny pro Hermionu slabost, určitě nic nevěděl.

Příležitost si promluvit přišla nečekaně po jedné z Ginniných náhodných návštěv v Doupěti.

Ginny se prohnala dveřmi a bez pozdravu produpala kolem Harryho až do obýváku, kde prudce otevřela skříňku skrývající málo využívané zásoby alkoholu.

„Ron?" zeptal se Harry soucitně, když ji opatrně následoval a viděl, jak pije whisky rovnou z lahve.

Ještě neviděl Ginny tak vytočenou. A to ani když Weasleyovým řekli o jejich rozchodu, kdy Ron začal na Harryho řvát, že jen zneužil jeho malou sestřičku a chystal se na něho vytáhnout hůlku. Ani tehdy nevypadala Ginny tak rozčíleně jako teď. Začínal se opravdu bát, co se stalo.

„Harry, promiň," vzlykla Ginny a znovu se napila z lahve. „Já... Ron tě začal obviňovat, že určitě máš nějakou ženskou. Že jsi mě jen využíval a když sis mě měl vzít, tak ses na mě vykašlal. A já..." zaštkala a sklopila pohled k lahvi ve své ruce.

„Ginny?" popohnal ji, když už mu ticho přišlo dlouhé. Bál se, co uslyší, ale potřeboval to vědět.

„Řekla jsem mu, že jsi gay," zamumlala provinile a rozbrečela se.

Harry ji objal a konejšivě ji hladil po zádech.

„No tak, Ginny. To je v pořádku. Vždyť je to pravda," snažil se ji uklidnit.

„Jenže...," škytla Ginny v jeho náručí. „On... Začal se do tebe navážet, že to není normální. Že je to zvrhlé a já nevím co. Že už nejsi jeho přítel, že jsi stejný zrádce jako He-Hermiona. A... Já... Řekla jsem mu, že jsem lesba," vzlykla a přitiskla se k Harrymu pevněji, jako by měla strach, že ji odstrčí.

„Konečně jsi to přiznala," pousmál se Harry a políbil ji do vlasů, ale hned se zamračil, „ale Ron to asi nevzal dobře."

„Řekl, že už nejsem jeho sestra," fňukla a zarazila se. Zvedla hlavu. „Počkej! Tys to věděl?" vyhrkla zmateně.

„Samozřejmě. Stačilo se pořádně dívat," pokrčil rameny a Ginny zčervenala, když jí došlo, že Harry ví o její slabosti pro Hermionu.

„A? Nevadí ti to?" vyhrkla vyděšeně. Nemohla ztratit i Harryho.

„Myslíš to, že se moje bývalá snoubenka zamilovala do mé nejlepší kamarádky a bývalé přítelkyně svého bratra?" pronesl Harry zamyšleně a sledoval, jak Ginny ztuhla.

„Já..." protlačila sevřeným hrdlem jediné slovo, aniž by věděla, co chce říct. Harryho úsměv ji stejně zastavil.

„Nevadí mi to. Chci, abyste byly šťastné. Obě. A s Ronem si nelam hlavu. Uklidní se. A když ne sám, tak Molly ho donutí," zachechtal se, když si představil reakci Molly Weasleyové na homofobní výstup jejího syna.

„Mám tě ráda, Harry. Nevím, co bych bez tebe dělala," usmála se Ginny přes slzy a pevně Harryho objala. Snad alespoň on jí zůstane.