Věnováno newky1 ❤

Neschvaluji tvé přátelství s mou dcerou.

Percy byl poněkud vyjukaný. Ocitnout se ve stejné místnosti spolu s bohy Olympu, to se nestane každý den. Konečně po dlouhé době znovu mluvil s otcem. Ale že jej vyhledá i Annabethina matka Athéna, to doopravdy nečekal.

Ještě teď mu přejížděl mráz po zádech.

,,Tady jsi, chaluhový mozečku! Jsi v pořádku? Viděla jsem, že za tebou přišla," poznamenala trochu nervózně Annabeth, když se objevila u Percyho. ,,Dusila tě moc?"

Percymu škubly koutky. ,,Ani ne," odpověděl jí a zahleděl se na ni. Měl Annabeth opravdu moc rád a když si vzpomněl, jak moc se bál toho, že se přidá k Artemis a jejím Lovkyním - ,,Jsem rád, že jsi v pořádku."

Annabeth se usmála. ,,Díky, že jsi mě přišel zachránit."

Percy se na ni díval a nemohl se neusmívat. Annabeth byla jiná než její matka. A on byl také jiný než jeho otec. Athéna by neměla do jejich přátelství co mluvit. Jistě, je to bohyně, ale mezi jejími a Poseidónovými dětmi nemusí být vždycky jenom nepřátelství. Annabeth a Percy měli svůj vlastní život. A spory jejich rodičů by jej neměly ovlivňovat.

Percy si odkašlal a váhavě k Annabeth napřáhl ruku. ,,Ehm - zatančíš si se mnou?"