Věnováno relelast ❤

,,Hej, hej! Albusi, koukej!" vyprskl smíchy Gellert, chytil Albuse za loket a přitáhl jej k sobě, ukazuje prstem do výlohy jednoho z obchodů. ,,Vidíš, co to ta figurína má na sobě? Tak velký bombarďáky nemá ani teta Batylda!"

Albus se pousmál a pokroutil nad tím hlavou. Nijak to ale neokomentoval a rozešel se zase pryč. Gellert se za ním zklamaně ohlédl a rychle ho doběhl. Vklouzl rukou do té jeho a stiskl ji. ,,Albusi, co je s tebou?"

Brumbál vyloudil křečovitý úsměv. ,,Nic."

,,To vidím. Řekni mi to, nebo tě shodím do sněhu."

Albus si tiše povzdechl a promnul si kořen svého křivého nosu. ,,Aberforth má dnes narozeniny. Sova s dopisem, kterou jsem mu ráno poslal, mi přinesla přání pro něj zpět. Ani si ho nepřečetl. Nechce se mnou mít už nic společného."

,,Ale no tak, Albusi, přece se kvůli němu nebudeš tak trápit. On časem přijde k rozumu, uvidíš. A pak bude litovat, že přišel o tolik času, který s tebou mohl strávit." Gellert se nadějně ohlédl k obchodu a pak se uculil. ,,Co kdybychom mu poslali ty velké bombarďáky?"