Věnováno Harrymelin ❤

Ve své psí podobě strávil v kuse už několik dní a když se proměnil zpátky, bylo mu už trochu lépe. Nebyl tak slabý jako předtím, i mysl měl jasnější. Jen ta beznaděj stále přetrvávala, a to i v podobě psa.

Ležel tam na chladné zemi, uši smutně svěšené a hlavu vklíněnou mezi přední tlapy. Vydržel takhle ležet bez hnutí i několik hodin. Temnýma očima těkal po nevelké cele a občas tiše zakňučel.

I ve své psí podobě si stále uchovával svou lidskou duši a mysl. Vzpomínal na ty časy, kdy se čtveřice nejlepších kamarádů potají proháněla po bradavických pozemcích a zažívala dobrodružství, o jakých se ostatním mohlo jenom snít. Vzpomínal na Remuse a na to, jak se na konci šestého ročníku dali dohromady. Vzpomínal na všechna jejich poprvé i naposled. Vždycky jej to potěšilo i rozesmutnilo zároveň.

Nejhorší na tom všem byla ta nevědomost. Kam zmizel Peter? Věří Remus tomu, že byl Sirius na straně lorda Voldemorta? A co se stalo s Harrym?