Věnováno majjaxx ❤

Když se vzdálili kousek od věže, která jim poskytovala alespoň nějakou skrýš, slunce se už začalo sklánět k obzoru. Mezi vysokými stromy, jež rostly blízko u sebe, začínalo být chladněji, a tak se trojice nemohla dočkat, až budou mít nasbírané dřevo na oheň.

Za pár chvil později se trochu rozdělili. Eustace se vydal doprava, ale pořád se snažil být blízko, aby dvojici neztratil. Jill kráčela stále stejným směrem a náruč se jí plnila několika klacky, a Tirian se rozhodl, že půjde s ní. Nemohl z ní spustit pohled. Pořád mu připadala jako sen. Jako krásný sen, ze kterého se nechtěl probudit. Světlo, jež prozářilo tento temný mrak, jenž se vznášel nad Narnií jako hrozba.

,,Co se děje, pane?" nevydržela to Jill, když na sobě stále cítila Tirianův pohled. Narnijský král se mírně začervenal a oba dva se zastavili.

,,Pořád tomu nějak nemohu uvěřit," přiznal se jí. Potkat v Narnii lidské dítě, to se nestane komukoliv. ,,Jste skutečná, má spanilá Jill?"

Jill se musela zasmát, ale také ucítila, jak se jí hrne červeň do tváří. ,,Jsem skutečná, můj pane."

Zahleděli se na sebe s podivnou něžností v očích. Pak Tirian přistoupil k dívce blíž a mezi prsty sevřel pramen jejích vlasů. ,,Přál bych si, abychom se seznámili za jiných okolností. Kéž bych vás směl přijmout na Cair paravelu -"

,,Nic se nikdy nestane tak, jak si představujeme, nebo jak si to přejeme, pane," špitla Jill, zajatá v pohledu jeho krásných očí. Tirian se na ni usmál a nepatrně se sklonil.

,,Haló! Sire, Jill, kde jste?! Měli bychom se vrátit!" To byl Eustaceův hlas, který donutil Jill a Tiriana od sebe spěšně odstoupit. Rozpačitě se na sebe podívali a pak zamířili za Eustacem.

Nikdy se nic nestane tak, jak si představujeme, v tom měla Jill skutečně pravdu.

•••

Jill a Tiriana shipuju prakticky od první chvíle, co se potkali🤭 Tak co, budeme s jednodílovkami pokračovat i v květnu? Pokud byste měli zájem, napište mi zase do komentářů svoje přání - ship a slovo, prosím❤ (a když mi sem hodíte i něco na Narnii, zlobit se nebudu🤭)