Věnováno WriteLoverAli ❤

Artemis stála na rozlehlé mýtině a s mírným úsměvem si prohlížela oblohu, z níž na ni pomrkávaly miliony hvězd. Zářily jako diamanty, volaly na ni a zvonivě se smály. Naslouchala jejich třpytu.

Očima zabloudila směrem k souhvězdí, jež ještě před pár dny nebe nezdobilo. Vypadalo jako dívka s lukem běžící po obloze. Odvážná dívka, jejíž jméno by měl znát celý svět.

Artemis položila pravou ruku na srdce a zhluboka se nadechla. Levou ruku přiložila ke rtům a políbila bříška svých prstů. Pak je zvedla směrem k nebi, posílajíc dívce polibek. Jako kdyby se obloha rozzářila ještě víc.

,,Má statečná Lovkyně," zašeptala. ,,Žij navždy ve hvězdách."