Věnováno Hernychova ❤

,,Ahoj, zlato! Jdeš akorát včas, večeře je na stole! A mimochodem, neřekl jsi mi, že budeme mít návštěvu!" zavolala Laura z kuchyně, když slyšela zabouchnutí domovních dveří. Clint se zamračil a pověsil si bundu na věšák. Žádnou návštěvu přece nečekal.

Vešel do jídelny a krve by se v něm v ten okamžik nedořezali. U okna stál Pietro, v náruči choval malého Nathaniela a cosi mu šeptal. Ten pohled jej naprosto odzbrojil; zbavil jej slov a schopnosti pohybu. Ale musel zmizet. Musel zmizet dřív, než si ho Pietro všimne.

,,Zlato?"

,,Musím na vzduch," odpověděl Lauře rychle a vyběhl ven. Rukama se zapřel o zábradlí, dlouze vydechl a zavřel oči.

Pietro byl tady. Pietro se vrátil. Proč přišel? Proč mu to musel dělat ještě těžší? Nemohl přece opustit Lauru a děti. To nešlo. Věděl to.

Tak proč láska k Pietrovi byla den ode dne silnější?