Věnováno GillFeather ❤

,,Tedy, Abraxasi - musím říci, že nádhernější sídlo jsem snad ještě neviděl - jen to prosím neříkejte mé drahé sestře!" zasmál se falešně Cygnus Black a pozvedl číši s rudým vínem, jako kdyby chtěl svému příteli připít.

,,Mají to zde opravdu nádherné, viď, drahoušku?" prohlásila Druella Blacková spokojeně, zatímco se rozhlížela po velkolepé zahradě, kráčejíc po boku své nejmladší dcery, do jejíhož rámě byla zavěšená. Narcissa mlčky přikývla, příliš okouzlená vysokým statným mužem, jenž se znenadání objevil vedle jejího otce.

,,Á, Luciusi, rád vás zase vidím!" zaradoval se Cygnus a nenápadně mrknul na Abraxase, jenž se opíral o svou hůl s hadí hlavou. Trojice mužů se zastavila a setrvala na místě u popínavých růží. ,,Zrovna jsem vašemu otci líčil, jak okouzlující sídlo máte."

,,Ještě by to chtělo nějakou okouzlující snoubenku," usmál se afektovaně Abraxas a probodl syna pohledem.

,,Ano, ano, to jistě! Jsem si jistý, že kolem Luciuse se musí točit jedno děvče za druhým! Už někoho máte, mladíku?" zeptal se zvědavě Cygnus. Druella si tiše odkašlala a spolu s dcerou se u trojice zastavily.

,,To není vhodná otázka, drahý. Luciusi, ráda vás zase vidím, drahoušku," usmála se na blonďatého mladíka, jenž jí galantně políbil ruku.

,,Jistě, jistě," odmávnul manželku Cygnus a přiskočil k dceři, kterou Luciusovi div nevhodil do náruče. ,,Naši dceru Narcissu určitě znáte?"

Narcisse mírně zrudla líčka a chvilku to trvalo, než se odvážila zvednout k Luciusovi oči. Když se s ním konečně střetla pohledem, překvapilo ji, když zjistila, že se červená jako růže, které jim rostly v zahradě. Zřejmě myslel na to samé jako ona. Rychle se ale vzpamatoval, věnoval jí okouzlující úsměv a natáhl se pro její ruku, již něžně sevřel v dlaních. Políbil ji na její hřbet a Narcissa se pod lehkým dotekem jeho rtů mírně zachvěla.

,,Ano," odtušil Lucius a hluboce se zahleděl Narcisse do očí. ,,Vaši dceru velmi dobře znám."

•••

Po takových jednodílovkách mám chuť napsat nějakou kapitolovou Lucissu😃🤨