Věnováno Niam99Stylinson ❤

Harry s narůstajícími obavami energicky přecházel před kabinetem profesora lektvarů. Čím déle takhle chodil a přemýšlel o věcech, jež mu zatěžovaly hlavu celý den, tím větší a neodbytnější měl pocit, že to, co se chystá udělat, je naprostá hloupost. Přestože byl ještě ráno přesvědčený o tom, že už mu to konečně řekne, teď se jej zmocnil strach.

Strach z toho, že jej už odmítne, že se mu vysměje a zraní jej sarkastickou poznámkou. To by mu bylo podobné. A Harry nejspíš nebyl připravený na jeho odmítnutí. Už jen při tom pomyšlení se mu sevřelo hrdlo. Ale když... nebo spíš až... až jej odmítne, bude se s tím muset nějak vyrovnat. Zažil už přeci horší věci, ne?

Tak už to konečně udělej! Jsi přeci nebelvír, ne? okřikl se v duchu Harry. Otřel si zpocené dlaně do kalhot, zhluboka se nadechl a vykročil ke dveřím. Než k nim ale stihl dojít, otevřely se a na prahu se objevil ten, jehož chtěl Harry vidět nejvíc.

,,Pottere?" zavrčel na něj Snape a přeměřil si ho svýma černýma očima. ,,Co tu pohledáváte tak pozdě večer?"

Harry polkl, prohlížel si jeho nečitelnou bledou tvář a přál si, aby Severus konečně sundal tu svou neproniknutelnou masku. Vždyť on pravdu přeci znal... a teď mu musí povědět to své tajemství, a až jej vysloví, konečně mu z beder spadne všechna tíha.

,,Pane, já... já už to déle nevydržím," vydechl Harry, se zoufalou láskou v očích na něj pohlédl a udělal dva kroky k němu. Chytil ho za paži, aby mu už nikam nezmizel. Severus mu věnoval nečitelný pohled. A Harry to konečně řekl.

,,Miluji vás."

•••

v rámci výzvy 12 se na mém profilu včera objevila postapokalyptická jednodílovka, tak když se na ni mrknete, budu moc ráda❤ (Dvanáct měsíců šílenství)