Věnováno JeanSnape ❤

,,Harry! Harry, musíš mi pomoct!" vykřikla Hermiona, když vběhla do nebelvírské společenské místnosti a za sebou táhla Rona, jenž se tiše pochechtával. Harry seděl v křesle u krbu a zamračeně si procházel svůj úkol na přeměňování.

,,Co se stalo?" zeptal se poněkud nezúčastněně. Hermiona usadila Rona do křesla a s obavami si svého přítele prohlížela.

,,No... dneska máme s Ronem půlroční výročí. Tak jsem mu koupila dárek u Freda a George. Vzala jsem mu čokoládové kotlíky, ty má přece tak rád! Pár si jich dal... a od té doby... od té doby se chová hrozně divně! Rone, tak řekni něco!"

,,Co bych teď měl asi říkat, když tě pořád slyším kníkat? I tichý pan Snejpík lépe mluví - ups! Teď asi dostanu po papuli!" vyhrkl Ron a rychle si rukama zakryl ústa. Harry se rozesmál, ale rychle přestal, když jej Hermiona zpražila vražedným pohledem.

,,No... jestli jsi to kupovala u Freda a George... asi tam přimíchali nějaký lektvar, který tě nutí mluvit ve verších. Škoda, že tu nemáme nějaký dramatický kroužek," uculil se Harry a jen tak tak uhnul, když jej Hermiona chtěla praštit učebnicí po hlavě. ,,Ron by si klidně mohl zahrát Romea."