Věnováno Terkaskoky ❤

Když se za Katniss a Peetou zavřely dveře, Cetkii do očí vhrkly slzy. Popadla kapesník a zabořila do něj tvář, přestože Haymitchovi muselo už být jasné, že znovu pláče.

Poslední dny plakala každou chvíli a kdykoliv už začala slzet a popotahovat, Haymitch se raději nervózně klidil z cesty. Nevěděl totiž, jak jí pomoct, jak ji utěšit.

,,Znovu... do arény... to nemůže být pravda," šeptala mezi vzlyky. Haymitch se zarazil a rozpačitě odložil na stůl sklenici s vínem. Mírně si odkašlal a pak opatrně pohladil Cetkii po zádech.

,,Vždyť oni to zvládnou," prohlásil chraplavým hlasem a snažil se ji uklidnit. Sám tomu ale nevěřil. Tentokrát přece nemohli vyváznout živí oba dva. ,,Něco vymyslíme. Určitě ano."

,,Ach, Haymitchi," zanaříkala Cetkie a vrhla se mu kolem krku dřív, než stihl jakkoliv zareagovat. Celý ztuhl a chvíli zaváhal, než své paže obtočil kolem jejího těla a přitáhl si ji k sobě blíž. ,,Teď už nemáme sebemenší šanci."