Věnováno Miru_Snow ❤️

,,Psst, Hermiono!"

Hermiona se překvapeně otočila za hlasem, který přicházel zvenčí, a vylekaně vypískla, když za oknem spatřila Ginny, kterak sedí na svém koštěti a vesele se na ni šklebí.

,,Ginny! Co tady proboha děláš?" zasyčela Hermiona, když otevřela okno a Ginny se jedním plynulým pohybem přehoupla přes parapet a posadila se na něj.

,,No co by? Chtěla jsem tě vidět, tak jsem se rozhodla tu zastavit."

,,Víš, že existuje věc jménem schodiště?"

Zrzka teatrálně protočila očima. ,,Hermiono, už jsi snad četla nějakou knížku o tom, že by někdo přišel někomu vyznat lásku tak, že se za ním vyškrábe po schodišti? Ne! Vždycky se dovnitř vkradou oknem a využijí momentu překvapení."

,,No vlastně - moment, vyznat lásku?" vykulila Hermiona oči.

Ginny se musela držet, aby neprotočila oči podruhé. Rozhodla se ale, že lepší bude místo dalších slov jednat. A tak Hermionu vzala za tváře a vtiskla jí dlouhý polibek.

A v ten okamžik se otevřely dveře.

Obě dívky se od sebe rychle odtrhly. Na prahu totiž stáli Ron a Harry a třeštili na ně oči. Hermiona zbledla a tvářila se zděšeně, pohled ale ze zrzavé dívky, s níž se už nějakou dobu tajně scházela, nespouštěla.

Ginny byla jediná, kdo zachoval kamennou tvář. Nasadila vážný výraz, odkašlala si, přehodila nohu přes parapet a slavnostně prohlásila: ,,A přesně proto už se nadále nemůžeme vídat."

,,Tohle nám nezbaští, Gin," pípla Hermiona.

,,Psst, nekaž to. Ťuňťové jsou na to dost."