Věnováno Myra_Aiken ❤

,,Nemohu uvěřit tomu, že už jsou Harrymu tři roky. Jak je možné, že ten čas tolik letí?“ povzdechla si Narcissa a s něžným úsměvem sledovala Draca, jak si se zájmem prohlíží Harryho nové hračky, které dostal včera na své oslavě narozenin. ,,Jako by to bylo včera, kdy oba dva jen leželi v postýlce a dorozumívali se křikem."

,,Nutno podotknout, že domluva křikem stále občas přetrvává," připomněl jí trefně Severus a nespouštěl oči ze svého syna. Spolu s Harryho narozeninami se blížilo i výročí Lilyiny smrti. A jako každý rok jej to stejně bolelo. Tušil, že to nikdy nepřestane.

Narcissa byla vždycky velmi empatická. Jako by vycítila Severusovu změnu nálady. Se smutným úsměvem na něj pohlédla a něžně mu stiskla paži. ,,Vím, že to bolí, Severusi, ale život jde dál. Zní to krutě, ano, ale Lily se nevrátí. Ale máš tu Harryho a kvůli němu musíš být silný."

Severus si trpce povzdechl. V ten okamžik malý Harry zvedl hlavu a zabodl do otce své pronikavé a jasné zelené oči, v nichž tančily jiskry radosti. Severuse při tom pohledu píchlo u srdce. Lily. Byla prostě všude. Její památka přetrvávala a žila právě v Harrym. ,,Máš pravdu," souhlasil tiše s Narcissou. ,,Musím."