Věnováno ChoiPM ❤

Remus rozčileně přecházel sem a tam po kabinetu mistra lektvarů. Byl ještě vyčerpaný po posledním úplňku, to mu ale nezabránilo v tom, aby se se Severusem pustil do ostré debaty.

,,Ty mi vůbec nevěříš!" vyčetl mu a zamračeně se na něj podíval. ,,Jak to mezi námi má fungovat, když mne neustále z něčeho podezíráš? Za chvíli snad začneš tvrdit, že nejen, že pomáhám Siriusovi na hrad, ale taky s ním něco mám! V takovémhle vztahu já nemůžu fungovat, Severusi!" rozhodil rukama zoufale. ,,Taky potřebuju volnost. A tvoji důvěru."

,,Já ti ale důvěřuji," odporoval mu se zavrčením Severus.

,,Opravdu?" ušklíbl se Remus. ,,Je to zvláštní, protože mi důvěřuješ víc jako vlkodlakovi než jako opravdovému muži. Důvěřuješ mi v tom, že bych ti ve své vlkodlačí podobě neublížil, přestože sám víš, že je to hloupost, že vlkodlak je za úplňku schopný ublížit i svému nejbližšímu. Ale nevěříš mi, že ti říkám pravdu, když tvrdím, že jsem Siriusovi rozhodně na hrad nepomáhal."

,,Byli jste vždycky jedna ruka, ve všem!"

,,Ale to bylo dřív, na škole! Než se... než se to všechno pokazilo," dodal zaraženě. Přirozeně si při tom vzpomněl na Jamese a Lily. ,,On byl jen můj kamarád. Ty jsi můj přítel a já tě miluji."

Severus zavrčel a přitáhl si ho k sobě. ,,Dobrá, tak jsem možná prostě jen majetnický Zmijozel."