Věnováno Tery48 ❤

Wanda seděla na kraji postele a sledovala svůj oblíbený seriál. Milovala ten pocit, kdy mohla vypnout svou mysl a soustředit se na životy postav na obrazovce. Když byla malá, toužila po tom, aby prožila úžasný, zábavný a dobrodružný život, jako většina jejích oblíbených seriálových postav. Nyní ale své touhy trochu pozměnila. Nyní si přála necítit nic, aby se vyhnula veškeré bolesti.

,,Tak tebe to ještě nepustilo? Myslel jsem, že tě to jednou přece jen omrzí," okomentoval to Pietro odfrknutím. Wanda věděla naprosto přesně, kde je. Stál v koutě za ní, s rukama složenýma na hrudi, a posměšně ji sledoval. Byl tu celou dobu. Jako vždycky.

Wanda se ohlédla a pokusila se o úsměv. ,,Jak by mohlo? Je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí, už od dětství, cožpak už jsi zapomněl?"

,,Jak bych mohl! Já si pamatuji věcí," prohlásil sebejistě Pietro a odlepil se od zdi, přecházeje podél okna.

,,Například?"

,,Například to, jak jsi Clintovi namluvila, že naprosto miluju olivovou pomazánku. Proboha, na ten jeho výraz nikdy nezapomenu," chechtal se a v očích se mu mihl stín smutku.

Wanda potřásla hlavou. ,,Máš pravdu. Jednohubky s olivovou pomazánkou. Tehdy bylo všechno tak jednoduché," povzdechla si.

Pietro se na ni úkosem podíval. ,,Myslíš?"

Než mu sestra stihla odpovědět, ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vkročil Steve. Pohledem přejel celý její pokoj. ,,Všechno v pořádku? Slyšel jsem nějaké hlasy. Mluvila jsi s někým?"

,,Ne," vydechla Wanda a s bolestí se zadívala na Pietra, který tam postával a usmíval se. Nikdo ho neviděl. Jen ona. ,,S nikým."