Volné pokračování 126.Kufr
Věnováno majjaxx ❤

Elizabeth stála bosá v moři a chladivá voda jí olizovala nohy až po kolena. Lehké šaty jí vlály ve větru, jenž jí foukal vlasy do tváře. Toužebně hleděla na obzor, jenž pro ni znamenal svobodu. A taky možný návrat jejího milovaného Willa. Každý den doufala, že se vrátí. Každý den chodila k moři a vyhlížela, zda neuvidí loď s černými plachtami, která míří do přístavu v Port Royal. Nedokázala si pomoct, musela sem chodit každý den, byť podvědomě tušila, že Will už se za ní nikdy nevrátí. Jen se s tím ještě nedokázala smířit.

Měkký písek utlumil těžké mužské kroky, proto Elizabeth nezaregistrovala, že už nějakou dobu není sama. Teprve, když muž promluvil, trhla sebou a překvapeně se ohlédla. ,,Neměla byste tu stát, slečno Swannová, ještě se nastydnete.“ Ten hebký, opatrný a starostlivý hlas patřil Jamesi Norringtonovi. Stál zde a sledoval ji s takovou něhou v očích, až Elizabeth málem vhrkly slzy.

,,O mne si nemusíte dělat starosti, pane Norringtone,“ odpověděla mu a odvrátila zrak. Po dlouhé době se zase bavila s někým jiným než s otcem či se svou služebnou.

,,Dřív jste mi říkala Jamesi,“ připomněl jí, a pak na svém rameni ucítila opatrný dotek.

,,Ano, dřív. Než jsem vám zničila život. Hanebně vás odkopla kvůli muži, který o mne nakonec ani nestál, a připravila vás o hodnost komodora.“

,,O tu jsem se připravil sám. To já jsem pronásledoval Černou perlu,“ odporoval jí.

,,Ale nemusel byste, kdybych sem ty piráty nepřivolala,“ usmála se smutně, nadzvedla si šaty a pomalým krokem se vydala zpět ke břehu. James ji něžně uchopil za loket, což ji donutilo se zastavit. Ohlédla se na něj. Vypadal jinak, když neměl svou paruku. Byl… hezčí, nepůsobil tak uhlazeně a vážně. Elizabeth se ta změna líbila.

,,Každý den sem chodíte a čekáte na toho kováře, i když víte, že se nevrátí,“ řekl tiše.

Elizabeth se nevesele uchechtla. ,,Nesuďte mě za to.“

,,Já vás nesoudím. Já vám rozumím,“ prozradil jí a upřel na ni své jasné zelené oči. ,,Taková je láska. Doufáte, že jednoho dne…“ Pak se pousmál a kolem očí se mu objevily vějířky vrásek. ,,Také budu čekat. A doufat. I kdybych měl čekat až do konce života a vy byste mě nikdy nevzala zpátky, i přesto vás nikdy nepřestanu mít rád, Elizabeth.“