Věnováno Emi_sky0517 ❤

,,To je ale blbost.“

,,Draco! Takováhle slova před Teddym neříkej!“ napomenula svého přítele přísně Hermiona, a on se pod jejím zamračeným pohledem přikrčil a pak si něco zamrmlal pod nos. ,,Musíš se prostě snažit. A nevzdávej to hned na začátku.“

,,Ale já se snažím! A sedím u toho snad dvě hodiny!“

,,Je to asi pět minut, Draco.“

,,Čas je relativní,“ odsekl jí, ale pak se zarazil, když překvapeně vykulila oči.

,,Vážně jsi teď citoval Einsteina?“

,,Dwaco!“ přerušil jejich rozhovor malý Teddy, který si se zájmem prohlížel kousky puzzlí, a některé si dokonce strčil do úst.

,,Vždyť už jdu na to,“ chlácholil ho Draco a dál si třídil puzzle, aby na ně viděl. Potom začal některé skládat do sebe, aby zjistil, jestli pasují, nebo ne. Vypadal u toho podobně ztraceně jako Teddy, a Hermiona se nad tím musela usmát. Tohle byla Dracova premiéra, a zatím se s ní vypořádával vlastně vcelku obstojně. Vstala, aby si došla pro fotoaparát, kterým by tuhle chvilku mohla zvěčnit, a když se vrátila zpět, zjistila, že Draco se tváří jako neviňátko a Teddy si cucá svůj palec.

Trvalo jí asi dvě vteřiny, než jí došlo, co se stalo. ,,Draco! Ty jsi u toho kouzlil!“