Věnováno VictoriaGraeca ❤

Elizabeth stála na palubě Černé perly a dívala se, jak loď jménem Bludný Holanďan míří k obzoru. Na tvářích ji hřály paprsky zapadajícího slunce a sušily jí slzy, jež jí tekly z očí. Will se od ní vzdaloval, a to vědomí, že jej uvidí až za deset let, ji ničilo. Cožpak jí nebylo přáno, aby byla v životě šťastná?

Všude kolem sebe viděla smrt. Začalo to tím, když jí jako malé zemřela matka. To ona, Elizabeth, měla na svědomí mrtvé a zraněné v Port Royal, když si Barbossova posádka přijela pro zlatý medailon. To ona zabila Jacka, nechala ho podle a svou lstivostí napospas Krakenovi. Kdyby to neudělala, možná, že by Davy Jones nezabil Willa, a oni by pak kovářovou rukou nemuseli probodnout Jonesovo srdce a udělat z jejího milovaného Williama kapitána té proklaté lodi. A její otec – mrtvý. Nebo ubohý James Norrington. Tolik trápení ho stála, a přesto ji miloval až do poslední chvíle.

Elizabeth si setřela slzy, právě včas, když se u ní zjevil Barbossa. ,,Za chvíli budeme u břehu, paní Turnerová,“ oslovil ji a ona se smutně usmála. Zahleděl se stejným směrem jako ona, na mizejícího Bludného Holanďana. Jako kdyby věděl, na co myslí. ,,Nejspíš musíme všichni nést důsledky svých činů, Elizabeth.“