Věnováno Hernychova ❤

,,Podívej se na ně. Spí jako andílci," rozplýval se Pietro, když vypnuli film a zjistili, že Cooper, Lila a Nathaniel už spí. Clint zívl a spokojeně vzdychl.

,,Že by konečně nastala ta vytoužená chvíle klidu? Přes den tihle tři dokáží být pěkný ďáblové."

Pietro se usmál a dal mu pusu. ,,Odnesu Nata do postele, a pak vzbudíme Coopera s Lilou, aby si šli lehnout k sobě."

,,Dobře, já to tu zatím trochu poklidím," přikývl Clint a popadl dvě misky, jedna byla prázdná a v té druhé bylo ještě několik gumových medvídků. Odnesl misky do kuchyně a pak se vrátil, dívaje se na své děti. Neměl to srdce je budit, a tak se k nim posadil a oba pohladil po vlasech, tiskne jim pusu na čelo.

Uplynuly už dva roky od Thanosova lusknutí. Dva roky od chvíle, co Laura zmizela, a co jeho děti žily už jen s ním a s Pietrem. Přijaly to vcelku dobře a on jim za to byl vděčný, ale i tak po spoustu měsíců všichni truchlili kvůli ztrátě Laury a několika ostatních jim blízkých.