Věnováno ElikaSoblova ❤

,,- no ano, přesně takhle to tehdy bylo! A Brumbál nikdy nic nezjistil."

,,Vsadím se, že o tom všem určitě moc dobře věděl, protože jemu nikdy nic neuniklo."

Severus ztuhl na místě, když k němu dolehly hlasy, které moc dobře znal. V duchu začal panikařit a rychle se rozhlédl po Příčné ulici - zvažoval, ve kterém krámu by bylo nejlepší se schovat, ale to už z postranní uličky vyšli Harry a Lucius a setkání bylo nevyhnutelné.

Uplynulo už několik let od doby, co se viděli naposledy. Lucius, přestože moc dobře věděl, jak silné city k němu Severus chová, jej ještě schválně pozval na svou druhou svatbu. A s kým jiným než s Harry Potterem?

A teď tu před ním stál v celé své kráse a ruku měl majetnicky položenou kolem Harryho pasu. Severus mezi prsty silně sevřel lichokořen a zatáhl čelist, tvář vyhlazuje do nicneříkající masky.

Srdce volalo po utěšení, po troše lásky. I za ty dlouhé roky city k Malfoyovi nevyprchaly, nezmizely. Severus se se zklamáním, odmítnutím, pocitem, že vždycky bude ten druhý a že nikdy nebude šťastný, už naučil žít. Ale přesto to bolelo.

Nejdříve Lily, teď Lucius.

Severus odvrátil pohled a rozešel se pryč, proklínaje v duchu Jamese i Harryho, jelikož mu oba sebrali ty, které miloval ze všech nejvíc.