Věnováno old_fashioned_girl ❤

,,Jsi nervózní?" zeptal se tiše Ron Viktora, když spolu seděli na Astronomické věži schoulení pod Krumovým teplým kožichem. Bylo už pozdě večer a do tváří je štípal ledový vzduch, jim to ale příliš nevadilo. Byli rádi, že mají konečně chvilku pro sebe.

,,Ne tolík jáko kdýž jsem se tě zeptál, jéstli se mnou ty půjdéš na schůzku," odpověděl mu Viktor svou lámanou angličtinou s bulharským přízvukem a přitáhl si ho k sobě ještě blíž.

,,Víš, hrozně jsem na Hermionu žárlil, když jsem zjistil, že jsi ji pozval na ples," přiznal se mu Ron a mimoděk mu zahořely tváře. Krum se usmál.

,,Hermi-ou-na ó tom věděla. Víděl jsem v tom způsób, jak být s tébou. Nezlób se."

Ronova tvář zjihla. ,,Jak bych se na tebe mohl zlobit?"

Na schodech se v ten okamžik, aniž by to Ron s Viktorem tušili, dohadovali Harry s Dracem, skryti pod neviditelným pláštěm. Harry se tiše chechtal a Draco se tvářil nabručeně a kroutil hlavou.

,,Tady to máš, Pottere! Ti dva nám vyfoukli to nejlepší místo na tajné schůzky! A to jenom proto, že ti všechno tak trvá!"