Věnováno relelast ❤

Když Tony vešel do ložnice, našel Lokiho, jak spí zachumlaný pod dekou a lampičku na nočním stolku má rozsvícenou. Podivil se, ale Loki ji asi jen zapomněl zhasnout. Tiše ji tedy zhasl a pokoj se ponořil do temnoty. Tony se stihl převléct do pyžama, když ticho protnul vyděšený hlas.

,,Tony? Jsi to ty?" zašeptal Loki a zavrtěl se na posteli, přitahuje si deku až k bradě. Tony si lehl vedle něj a políbil ho na tvář.

,,Samozřejmě, že jsem to já, kdo jiný by to měl být?"

Loki si pro sebe něco zamumlal a ostražitě se rozhlížel kolem. ,,A už nikam nejdeš, že ne?"

,,Ne, hodlám tu zůstat až do rána."

Ásgardský princ se kousl do rtu. ,,A nevadilo by ti, kdybych nechal rozsvícenou lampičku?"

Tonymu zaškubaly koutky, ale nahlas se nerozesmál. Věděl, že by se to Lokiho dotklo. ,,Je to opravdu nutné?"

,,Já se bojím, že jinak neusnu, a nebo budu mít noční můry," přiznal se mu tiše.

Teď už se Tony neudržel a zasmál se. Přitáhl si Lokiho do objetí. ,,Tu lampičku si klidně rozsviť. A neboj se, nikdo tady není, ani pod postelí. Tedy, že se budeš zrovna ty takhle bát..." uchechtl se. ,,Už nikdy se s tebou s Peterem nebudeme koukat na horory, slibuju, ty můj statečný."