Věnováno tall_bel ❤

Ani o Vánocích nesložila paní Blacková zbraně a bombardovala svého mladšího syna jedním dopisem za druhým. Jednou mu spílala a nadávala, proklínala jeho i Jamese, vyhrožovala mu věcmi, které by na malého Reguluse dříve platily, ale teď, když dospíval, se tomu jen smál. Jindy zase otočila kartu a lákala ho k sobě, utěšovala ho a slibovala věci, které nemínila splnit. Regulus ty dopisy brzy přestal číst a rovnou je házel do krbu.

,,Ahoj, hrdličky! Nesu čerstvé novinky a taky perníčky od Lily a Remuse!" zavolal Sirius, který byl v malém bytě Jamese a Reguluse prakticky pečený vařený. Vlastně neustále přebíhal od těch dvou k Lily a k Remusovi, k Peterovi Pettigrewovi a občas zaskočil i za Marlene McKinnonovou.

,,Jaké novinky?" ptal se zvědavě Regulus, kterého Siriusova přítomnost sice často otravovala, i tak byl ale vděčný, že je mezi nimi zase všechno v pořádku a že jeho bratr přijal to, kým je. Když spolu Regulus a James začali chodit, Sirius byl něco jako jejich osobní ochranka a vrhal na každého, kdo se jen křivě podíval, vražedný pohled a připomínal tak nerudného školníka Filche, ktery se takhle tvářil vždycky, když nějaký student nanosil bláto do hradu.

,,Už nepatříš do rodiny Blackových. Máti tě vypálila z té příšerné tapiserie," culil se Sirius. Reguluse by tahle zpráva ještě před několika měsíci ranila, teď se nad tím ale jen usmál. K čemu mu je vznešený rod a hromada peněz, když má štěstí a lásku?

Sirius ho objal kolem ramen a pocuchal mu vlasy. ,,Jsem na tebe hrdý, bráško."

Regulus se rozesmál a do obýváku nakoukl James v zástěře. Oříškově hnědé oči se mu rozzářily a vzápětí už skočil na oba Blackovic kluky. ,,Já chci taky obejmout!"