Věnováno JeanSnape ❤

Loki stál u bratrovy postele a sledoval, jak u něj sedí matka a otírá mu kapesníčkem orosené čelo. Thorova výprava nedopadla příliš dobře, a tak poslední dny skoro ani nevycházel z pokoje. Ódin viděl rudě, Loki se snažil vyznat sám v sobě a Frigga kmitala sem a tam mezi těmi třemi muži, snažíc se každého z nich uklidnit a upokojit.

,,Jak se mu daří?" zeptal se Loki opatrně a popotáhl si rukáv svého šatu. Frigga si povzdechla a odkryla Thorovu přikrývku, aby Loki viděl jeho zranění po celé hrudi. Dýchej, nabádal se v duchu a doufal, že se nečervená, mysli na něco jiného. Krev. Moc. Žlutá. Kachna. Ódin. Cože, kachna?

,,Snad mu brzy bude lépe. Až se vzbudí, povím mu, žes tu byl. Určitě ho to potěší," ujistila ho Frigga s unaveným úsměvem. Loki si vnitřně povzdechl. Kéž by dostal po hlavě Thorovým kladivem. Pak by bylo třeba všechno jednodušší.