Věnováno Veronikatrbkov4 ❤

Harrymu občas připadalo, že skáče na trampolíně buď on, anebo Severus. Nebo spíš jeho nálady.

Opravdu, někdy to s ním bylo skoro k nevydržení. Býval zamlklý, nabručený, mnohdy za hodinu řekl pouze jednu stručnou větu a i to byl úspěch. Harry z toho šílel. Ale pak se všechno zase uklidnilo, když se k němu Severus večer přitulil v posteli a políbil ho do vlasů.

Později Harry pochopil, že to pro Severuse není jednoduché. Zpočátku trpěl nočními můrami. Několikrát byl předvolán před Starostolec. A nikdy nebyl příliš společenský, takže vztah pro něj bylo něco úplně nového. Nebyl si v tom jistý, nevěděl, co se od něj očekává, co má dělat, jak se chovat. Ale Harry mu byl neuvěřitelnou oporou a s ním bylo všechno jaksi jednodušší. Stačil jeden jeho úsměv, pohled do těch jiskřivých smaragdů - a pochyby byly aspoň na okamžik zaplašeny.

Harry věděl, že to zvládnou. Budou postupovat kousek po krůčku. Budou objevovat všechny ty nové věci. Společně.

A nakonec to bude v pořádku.