Věnováno _Elyssi_ ❤

V paláci krále Luny bylo Aravis tak krásně, že brzy zapomněla na svého otce, na nevlastní matku a i na tarkána Ahoštu, jehož si měla vzít, a jenž ji ještě dlouho strašil v nočních můrách. Král Luna byl velmi příjemný a milý muž a po boku dvojčat Kora a Korina se zkrátka nedokázala nudit. Několik dní jí společnost dělala i královna Lucie, ve které našla přítelkyni. A samozřejmě mluvící koně Brí a Hwin, kteří už ale byli nyní v Narnii.

,,Opravdu ti nezávidím, Kore. Tolik učení..." prohlásila soucitně Aravis, která seděla s Korem (kterému občas říkala Šasto) v hodovní síni, a vyšívala. Kor vypracovával domácí úkoly a z hlavy se mu málem kouřilo. Toužebně pohlédl ven z okna, kde na nádvoří trénoval Korin šermování.

,,V takových chvílích lituji, že jsem princ a budoucí král," posteskl si. ,,Řeknu ti, Aravis, to naše putování světem mi chybí."

Aravis se pousmála. ,,Vlastně ti rozumím. Ale není špatné žít klidný život. A tady je tak krásně."

,,To je," přikývl důrazně Kor a zavřel učebnici. Rozpustile se na svou kamarádku usmál a na okamžik zase vypadal jako obyčejný kluk. ,,Co kdybychom tentokrát navštívili Brího a Hwin my?"

,,To není špatný nápad. Na sever do Narnie!"