Věnováno relelast ❤

Draco zabručel, když jej na bledé tváři polechtaly paprsky vycházejícího slunce, a otočil se k oknu zády. Alespoň se mohl těsněji přivinout k Charliemu, který ležel vedle něho, už nespal a pomalými pohyby se probíral vlasy blonďatého muže.

,,Draco," zašeptal mu potichu do ucha a políbil ho na spánek, ,,budu muset vstát. Za chvíli mi začíná práce."

,,Vždyť sotva vyšlo slunce, ještě je prakticky noc," zabrblal Draco a zavrtal hlavu do jeho hrudi. Charlie se potichu zasmál.

,,Ale draci budou mít hlad. A musím se o ně postarat."

,,Nejsi tu snad jedinej, ne? Řekni, že máš doma taky draka, který potřebuje péči. A ani nebudeš tolik kecat. Vždyť já jsem docela drak," prohlásil ospale a stále ještě neotevřel oči.

,,Jsi roztomilej. Ale kde máš křídla, hmm?"

,,Jsou zakrnělý... jsem hendikepovanej. Přesně proto potřebuju víc péče než ostatní. Charlie, nechoď ještě," zakňoural a majetnicky kolem něj ovinul paže. Charlie se potichu zasmál a zabořil tvář do jeho rozcuchaných vlasů.

,,Tak dobře, pět minut mě snad nezabije..."