Věnováno naty684 ❤

,,Vrať se domů brzy. A zbytečně neriskuj. Oni na sebe dají pozor," řekla mu jemně Nymfadora, když se Remus soukal do svého ošuntělého kabátu. Nedokázal se na ni podívat. Ne, když věděl, že už se za ní dnes nevrátí. Ani zítra. Ani pozítří. Ani někdy jindy.

,,Neboj se. Jen se potřebuju ujistit... rozumíš... kvůli Jamesovi a Siriusovi," zamumlal v odpověď a zabloudil pohledem na její dlouhé nohy, které se komíhaly sem a tam, jak seděla na lince a spokojeně jedla domácí želé. Do očí, do těch jiskřivých očí, v nichž při každém pohledu zazářila láska k němu, se podívat nezvládal. ,,Opatruj se. Ty a tví rodiče. A... a to maličké."

,,Budeme se na tebe těšit, viď, broučku?" opáčila a pohladila si bříško. Remus se odvrátil. V jejím hlase zazněl úsměv. Rychle se rozloučil a vyšel ven, aby se mohl přemístit.

Udělal správnou věc. Takhle to bude lepší.