Věnováno Padoska ❤

,,Hlavně opatrně," nabádal malou Eileen Severus, když zapichovala svíčky do čokoládového dortu.

,,Nejsem přece malá, tati," opáčila mu vzdorovitě a vrhla na něj rychlý zamračený pohled, než se zase vrátila ke svému důležitému úkolu. Severus se jen nepřítomně usmál a šlehl pohledem po hodinách. Harry už tu bude každou chvíli. ,,Myslíš, že se mu to bude líbit?"

,,Samozřejmě že ano. Spíš tátu budeme muset hlídat, aby ten dort nesnědl na posezení." Eileen se zahihňala. Severus se otočil - jen na pár vteřin, aby mávnutím hůlky uklidil nepořádek na kuchyňské lince. Ale i těch několik málo vteřin stačilo k tomu, aby narozeninový dort skončil na zemi.

,,Nee! Zlobivej kocour!" vykřikla Eileen a protáhla obličej. Vypasený kocour rodiny Snapeových totiž vyskočil na stůl a dort se mu podařilo shodit. Severus se okamžitě otočil - a když se na něj kočka nevinně zadívala a tiše mňoukla, měl sto chutí ji hodit na pekáč. ,,To ne. Táta teď nebude mít žádný překvapení!"

,,Jaké překvapení?" ozvalo se z krbu, z nějž v dalším okamžiku vyskočil Harry a ometal si saze z hábitu. Zarazil se. Přejel pohledem od zamračeného Severuse k Eileen, která vypadala, že nemá daleko do pláče, ke kocourovi a nakonec k dortu, jenž byl rozpláclý na zemi. Harry se uchechtl. ,,No, to tedy skutečně je překvapení."