Věnováno annasaraarethebest ❤

,,No tak, Percy, pojď! Musíme pořádně oslavit to nebelvírské vítězství, a ty jako prefekt přece nesmíš chybět!" křičel na svého bratra Fred, aby jej Percy přes nadšený ryk nebelvírských vůbec slyšel. Než mu ale stihl brýlatý Weasley něco odpovědět, dav už Freda odnesl pryč.

Tím lépe pro Percyho.

Rychle se rozhlédl kolem a pak nepozorovaně vkročil do nebelvírských šaten, kde už na něj čekal Oliver. Stál k němu zády, kolem pasu měl ručník a něco si spokojeně broukal. Percy se zachvěl při pohledu na jeho nahá a svalnatá záda. Přikradl se k němu a zezadu ho objal.

,,Jsem na tebe pyšný," zašeptal mu do ucha a políbil ho na krk.

,,Ještě abys nebyl," poškádlil ho Oliver, a pak se v jeho náruči přetočil, aby jej mohl políbit. ,,Obávám se, že se nemůžeme zdržet dlouho. Tví bystří bratři si brzo všimnou, že jsem pryč."

,,No, předpokládám ale, že nějakou chvilku pro sebe máme," usmál se Percy.

,,Hmm, můžeme si jít lehnout do trávy na famfrpálové hřiště," neodpustil si Oliver a v duchu se bavil nad Percyho vyděšeným výrazem. Oba dva si vzpomněli na okamžik, kdy spolu leželi pod hvězdami na famfrpálovém hřišti, Wood se k němu přitočil a vzápětí jej klidně zpravil o tom, že má na rameni švába. Nikdy neviděl Percyho takhle jančit, jako té noci. ,,Promiň, nemůžu si pomoct, jen tě škádlím."

Percy si naoko smutně povzdechl. ,,Nejspíš trávíš moc času s Fredem a Georgem."