Věnováno Tery48 ❤

Wanda seděla na své posteli, rukama objímala polštář a apaticky zírala na televizi, kde běžel její oblíbený sitcom. Jenže tentokrát se nesmála. Tentokrát se dívala sama. Bez své rodiny. Bez mámy a táty. Už i bez Pietra.

,,Mohu?" Wanda sebou ani netrhla, když k ní dolehl Visionův hlas, jakmile prošel dveřmi, aniž by si je otevřel. Jen přikývla a poklepala rukou na místo vedle sebe. ,,Jak se cítíš?" zeptal se jí tiše, když se posadil.

,,Jak bych se asi měla cítit? Přišla jsem o bratra. A nic mi ho nevrátí zpět." Pohlédla na své ruce. Měla takovou moc. Ale ani ta nedokázala Pietrovi navrátit život.

,,Rád bych ti pomohl, ale já sám jsem nikdy nic podobného nezažil," pověděl upřímně Vision, jako to míval ve zvyku, a Wanda se musela usmát. Poprvé za několik dní.

,,To nic," opáčila a pohlédla na něj. Sledoval ji. ,,Víš, někdy bych od toho všeho tak ráda utekla. Od svého života, od své moci, od tohohle veškerého trápení a těch příšerných emocí. Chtěla bych někam zmizet. Třeba do Francie, víš? Musí tam být nádherně. Ale já vím, že útěk by mi nepomohl. Jen by oddálil všechnu bolest." Na okamžik se odmlčela a jen si ho prohlížela. ,,Někdy bych chtěla být jako ty, víš? Prostě - bych necítila nic. Teda promiň, nechci tě urazit, já jen -"

Zarazil ji zdviženou rukou. ,,Vím, jak to myslíš," řekl klidně a pak se usmál. ,,Já bych chtěl zase být někdy jako ty. Chtěl bych být normálním člověkem." Zadíval se jí hluboko do očí. ,,Chtěl bych cítit lásku, byť s sebou přináší taková trápení."

---

Co vy a WandaVision? Koukali jste? Jak se vám to líbilo?👀
Za mě boží!