- Páni, už padesátý díl :D to to uteklo!
chtěl bych i za YuuAnimeLover  poděkovat těm co tohle čtou a jako poděkování je kapitolka o něco delší :3
Užijte si to!! x3

++++++++++++++++++++

"Bože..." povzdechl jsem si a lehl si na záda. Dal jsem si ruce na obličej. "Mohl by být už den, kdy se nic nestane?" zamumlal jsem.

Podíval jsem se jinam. Vím moc dobře že tohle je moje vina... Nebýt mě, tak může být v klidu.. proč se najednou všechno kazí když jsme se dostali ven? Schoulil jsem se na zem do pevného klubka a zas brečel.. ale tentokrát pro to, že Nyokovi vlastně ubližuju.

Podíval jsem se na Kenjiho. On se jen lehce usmál, vzal Mikiho a šli trochu opodál. Přisunul jsem se k Sarrovi a hladil ho po zádech. "Lásko nebreč. Láme mi to srdce, když tě takhle vidím." šeptl jsem a objal ho.

Trhaně jsem se nadechl. "Ale.. já ti.. kaz-zím... Ži-vot.." vysoukal jsem ze sebe. Bylo by lepší kdyby mě nikdy nepotkal.

"Nic mi nekazíš. Miluju tě a vždycky budu." políbil jsem ho do vlasů a pořád ho objímal.

Otočil jsem se na něj a taky ho objal. "Ale.. tohle všechno.. za to můžu já..." Stiskl jsem ho.

"Za nic nemůžeš. Tak se zbytečně neobviňuj." políbil jsem ho a natiskl se na něj.

"Nyo... Uh.. Miluju tě." Přitáhl jsem si ho za tváře k sobě a políbil.

Usmál jsem se do polibku a objal ho kolem krku.

Zavrněl jsem a pak mezi nás vtrhnul Miki. "Pardon kluci. Neudržel jsem ho." Pousmál se Kenji. Já nakonec taky.

"Nevadí." zasmál jsem se a vzal si Mikiho do náruče. "Že, ty naše trdlo." koukl jsem na Mikiho. Jen štěkl a olízl mi tvář.

Přitulil jsem se na chvíli k Nyokovi a olízl mu krk. Pak jsem se ale už zvedl a Pousmál se. "Nyo, už tě vezmu domů. Tebe Kenji taky." Broukl jsem a proměnil se.

Postavil jsem se s Mikim a nasedl na Sarra. Udělal tak i Kenji. Vyrazili jsme.

Trošku jsem kvůli bolestivým zádům zatnul svaly když nasedali. Ale pak už to bylo v pořádku a tak jsem se rozeběhl. Za chvíli budeme doma.

Drbal jsem ho po srsti a přitom si k sobě tiskl Mikiho. Už chci být doma...

Sice zvládnu běžet celý den ale.. já už to chtěl mít za sebou a tak jsem o hodně zrychlil. Cítil jsem jak se mě Nyoko chytil a jak se jeho chytil zas Kenji.

Chytil jsem se Sarra kolem krku a Kenji se mě zas chytil za pas. Docela rychle jsme se přibližovali k městu.

Čím déle jsem běžel, tím víc jsem cítil známý pach. Pach města. Dokonce jsem začal pomalu poznávat okolí.

Pomalu jsem poznával okolí. Cítil jsem velkou radost a i úlevu, že jsme už v bezpečí.

Během pár minut jsem doběhl na kraj města. Pomalu jsem zastavil a oddechoval. Opravdu jsme tady.

Silně jsem Sarra objal. Za chvíli budeme konečně doma...

Zavrněl jsem a položil se na zem aby mohli dolů. Když slezli, proměnil jsem se. Přesně jak mi poradil dřív Kenji. Nemůžu si jako vlkodlak jen tak pobíhat mezi lidmi.

Pořád jsem se usmíval. Když se Sarr proměnil, hned jsem ho políbil.

Usmál jsem se a polibek mu oplatil. "Moc za všechno děkuju chlapci. Tady se asi rozdělíme ale já na vás rozhodně nezapomenu. Možná by jsme se dokonce mohli ještě vídat. Co myslíte?" Broukl Kenji. Já Koukl na Nyoka protože jsem tomuhle zas tak moc nerozuměl.

"Určitě. Budeme jedině rádi." neudržel jsem se a Kenjiho objal. Přeci jen, kdyby nebylo jeho, tak by jsme se z tama ani nedostali. "Moc za všechno děkujeme." řekl jsem a odtáhl se od něj.

"Ne, to já děkuji. No.. momentálně jsem ve stavu že vám nemám jak dát vědět tak.. až najdu svou rodinu a budu na sebe mít nějaký kontakt, schovám vám ho sem pod strom." Usmál se a poplácal strom u kterého jsme stáli. Usmál jsem se a jako Nyoko předtím, i já Kenjiho na chvíli objal.

"Dobře."kývl jsem a vzal zmateného Mikiho ze země. Chudáček, vůbec nevěděl o čem se bavíme.

"Tak Ahoj kluci. A hodně štěstí v životě." Popřál nám a šel svou cestou. Já chytil Nyoka za ruku a šel s ním přímo do města.

Propletl jsem si s ním prsty a šel za ním. Najednou jsem vše kolem sebe poznával.

Když jsme byli ve městě, nechal jsem se vést Nyokem. Přece jen zná město líp. Celou dobu jsem se ale usmíval.

Šli jsme asi tak čtvrt hodiny, než jsme stáli před našim domem. Neudržel jsem se a rozbrečel se radostí. Položil jsem si hlavu na Sarrovo rameno a nechal slzám volný průchod.

Přitiskl jsem Nyoka k sobě a Pohladil ho po hlavě. Najednou se otevřely dveře domu a stál tam muž. Měl kruhy pod očima ale najednou se rozbrečel když si všiml Nyoka. Vzal jsem teda Mikiho a od Nyoka ustoupil. Myslím že se znají.

Uviděl jsem tátu. Rozeběhl jsem se za ním a co nejsilněji ho objal. "T-ati..." šeptl jsem a na plno se rozbrečel. "Nyoko..." cítil jsem, jak mě ještě silněji stiskl.

Oba se objímali a brečeli. Pousmál jsem se a přitiskl k sobě Mikiho který mi začal olizovat bradu.

"Tolik jsi mi chyběl." šeptl a o kousek se ode mě odtáhl. "Ty mně taky." usmál jsem se a hlavu pootočil k Sarrovi s Mikim. "Musím ti někoho představit, ale musíš slíbit, že nebudeš šílet." povzdechl jsem si a pokynul Sarrovi, aby za námi přišel. Otočil jsem se zpět na tátu. Nejistě se na mě podíval a pak si povzdechl. "Dobře. Slibuju."

Přišel jsem o kousek blíž a pokorně sklopil pohled. "Nyo.. co chceš dělat..?" Podíval jsem se na něj.

Chytl jsem ho za ruku. "Tati tohle je Sarr můj.... přítel." sklopil jsem hlavu a stiskl Sarrovi ruku. "Takže vy dva... spolu?" zeptal se otec a já jen kývl na souhlas. Podíval jsem se na něj a trochu jsem byl zmatený, když jsem uviděl ho usmívat se. "Tobě... to nevadí?" pokrčil jedno obočí. "Mělo by snad?" znovu jsem ho objal. "Děkuju."

Musel jsem se usmát. Nejdřív jsem se bál že mu řekne že jsem vlkodlak. "Přítel.." Šeptl jsem s uculením pro sebe. Třeba to teď bude mnohem lepší.

Zčervenal jsem a koukl na Sarra. Teď nastane spoustu vysvětlování, kde jsem celou dobu byl. "Půjdem dovnitř?" zeptal jsem se. "Pojďte" vybídl nás otec a šel do domu.

Šel jsem za Nyokem dovnitř a byl trochu nervózní.

"Tati já... nevím jak ří-" "Nic vysvětlovat nemusíš. Vím všechno." usmál se na mě a sedl si na gauč, když jsme se dostali do obýváku. "Počkat. Jakto myslíš?" zmateně jsem se na něj díval a také si sedl. "V té organizaci, kde jste byli pracoval jeden můj kamarád. Když zjistil, že tam jsi, hned mi to šel říct. Chtěl tě z tama dostat, ale řekli mu, že to není možné. A když se o to jednou pokusil, tak ho chytli a dali mu padáka." s vykulenýma očima jsem se na něj díval.

Vykulil jsem oči a Koukl na Nyoka. Pak jsem se k němu lehce naklonil. "Myslíš že ví i... TO?" Šeptl jsem mu se strachem do ouška.

"A ano, vím i o vlkodlacích." koukl na Sarra a usmál se. "Celou dobu jsem nespal. Chtěl jsem kontaktovat i policii, ale ten kamarád mi řekl, že jejich organizace je utajená a kdybych jim tam řekl něco o vlkodlacích, poslali by mě nanejvýš do blázince." Byl jsem ze všeho zmatený. "Dobře. Já potřebuju si všechno uspořádat v hlavě. Promluvíme si zítra." zamumlal jsem a jako bez duše šel pomalu do pokoje.

Zakňučel jsem, Koukl na Nyoka a zpět na jeho tátu. Pak jsem šel za Nyokem. "Nyo?"

"Promiň jen jsem to nečekal. A jsem z toho zmatený..." prohrábl jsem si vlasy. Došel jsem do pokoje, který byl uklizený. Ze skříně jsem si vzal čisté oblečení. "Jdu si lehnout. Dobrou." uslyšel jsem otce z chodby.

Chvilku jsem stál mezi dveřmi a Drbal Mikiho. "Můžeme.. zůstat..?" Šeptl jsem. Nevím, měl jsem pocit že bych se měl raději zeptat.

"Na to se ani nemusíš ptát." uculil jsem se a šel k němu. "Jdu se teď vysprchovat. Přidáš se?" ušklíbl jsem se a skousl si ret.

Usmál jsem se. "Myslím že musím. Ale co Miki?"

"Myslím, že když mu dáme nějakou hračku, tak o něm aspoň půl hodiny neuslyšíme." uchechtl jsem se a z poličky vzal jednoho starého plyšáka. Položil jsem Mikiho na postel a dal plyšáka. Hned ho začal různě kousat. Chytl jsem Sarra za ruku, zavřel dveře od pokoje a už ho táhl do koupelny.

Šel jsem poslušně za ním a usmíval se. Když už za námi zavřel dveře, objal jsem ho a políbil.

Sundal jsem si triko a vjel mu rukama do vlasů. Pootevřel jsem pusu a hned jsem ucítil, jak mi do ní vjel jazykem.