Jiná třída, stejné místo. Prázdná lavice úplně vzadu (aspoň že u okna). První den jsem s sebou nic neměla, takže jsem si jen sedla a pozorovala zbytek třídy. Holky se mezi sebou objímaly. Ukazovaly si nové účesy, hihňaly se při vypravování o klucích z tábora a ujišťovaly se mezi sebou, že se jim stýskalo. Kluci si povídali spíš v koutku, aby je nikdo neslyšel. Ukazovali si fotky z prázdnin a vyprávěli si o nových videohrách. Občas mě někdo pozdravil. Jedna spolužačka se mě zeptala, jak jsem se měla o prázdninách. Nebyla jsem zas tak sama... Jen jsem byla trochu odstrčená.

Zazvonilo na hodinu a všichni usedli na svá místa. Když přišla třídní učitelka, všichni ztichli. Stoupli jsme si a ona pokynula rukou, abychom si znova sedli.
,,Vítejte, žáci. Pokud mě někteří z vás neznají, jmenuji se Kristýna Kolouchová a budu až do deváté třídy vaší třídní učitelkou." Já z druhého stupně neznala jediného učitele, takže jsem se už v tu chvíli cítila trochu ztracená. ,,Tento školní rok je pro vás výjimečný, jste nyní na druhém stupni. Bude se od vás očekávat, že budete zodpovědní za své studium. Už jste dost velcí na to, abyste se sami ujali svého vzdělávání. My učitelé budeme spíše vašimi průvodci," pokračovala učitelka. Věděla jsem, že to dává smysl, ale nijak se mi o tom přemýšlet nechtělo. Prostě se budeme učit, tečka, konec, šmitec. Chtěla pokračovat dál, ale ozvalo se zaklepání a do třídy vešel zástupce ředitele a nějaký kluk. Vysoký, hubený chlapec s hnědými vlasy a modrýma očima. Ty modré oči byly vidět na velkou dálku! Zástupce něco pošeptal učitelce Kolouchové, ta přikyvovala. Kluk mezitím jen tak postával, zíral se do blba. Nepodíval se na nikoho z nás. Já bych se na nás taky nekoukala, kdybych byla v jeho kůži. Zástupce po chvíli odešel, kluk tam zůstal. ,,Na druhém stupni se k vám připojí nový spolužák. Doufám, že se brzy spřátelíte. Jmenuje se Pavel Kupka, bude mít trochu jiné podmínky pro studium. Prosím, Pavle, sedni si... Támhle je místo, vzadu vedle..."
,,Gisell," pravila jsem hned. Učitelka byla mírně zaskočená mým jménem, pak však ale pověděla Pavlovi, ať si teda sedne vedle Gisell. Tak trochu prkenně došel až k mé lavici a sedl si vedle mě. Nepozdravil, tak jsem taky nic neřekla. Hlavně jsem nechápala, co učitelka myslela těmi jinými podmínkami. Byl jinej? Byl divnej? A pokud jo, tak jakým způsobem byl divnej? Co jsem měla očekávat? Místo odpovědí na mé otázky nám učitelka rozdala rozvrh hodin. To mě odvedlo od myšlenek o Pavlovi, protože hned v pondělí jsme měli mít devět hodin. Nopotěšpánbu!